"Poď do věže..." lákal Zdeněk Svěrák svoji milenku Libušku Šafránkovou ve filmu Kolja. Mě se film moc líbil, a přestože na něj kritika snesla co mohla, kýč si představuji docela jinak. Možná, že k údajnému kýči přispěly i lokace filmu, které zejména pro cizokrajného diváka byly prostě atraktivní. A proč ne? Ve filmu s Belmondem také vidíme riviéru, Eiffelovku a Sacre couer, a ve filmech Woodyho Allena zahlédneme slavné mrakodrapy, není na tom nic špatného.

Hlavní lokace je tedy zde. Věž, ve které mistr Louka rozezvučel své chello a mistr Svěrák orosil své čelo. Dům je v Lázeňské ulici č.9 za rohem u Maltézského náměstí a věž (patrně součást původního opevnění), trčí do dvora. Působí nenápadně a dokud ji film neproslavil, nevšimnula bych si jí. Je nenápadná, tichá a svým způsobem důstojná. Asi by mohla vyprávět, co se kolem ní všechno dělo.

Možná, že až půjdu příště kolem a nastražím uši, že odsud zaslechnu...

Jak tak chodím Prahou, občas narazím na místo, dům nebo kašnu, které jsem viděla ve filmu. Film Světáci se odehrával na mnoha místech Prahy, mimo jiné u nás v Klementinu - kde se udála pověstná scéna v knihovně - ale klíčovým místem je právě tento dům.

Nachází se za rohem u Staroměstského náměstí, v Kaprově ulici. Ve filmu byl obestavěný lešením a právě na něm tři fasádnící fasádničili a taky ničili. Třeba to okno, díky kterému se dostali do soukolí intrik paní Šejbalové a jejích děvčat. Dnes má dům fasádu novou a pěknou, tenkrát vypadal - ostatně jako celá Praha - šedě a neupraveně. Nevím, jestli lešení bylo pravé a jestli dům poté prokoukl a také nevím, jestli je z tohoto domu vidět ono Menšíkovo - "Božka, že je támhleto Múzeum!", ale asi ano.

Vždycky, když kolem jdu, proběhne mi hlavou některá ze scén a rozesměju se. Genius loci funguje.

Přístě třeba vycvaknu věž, ve které Zdeněk Svěrák hostil svého ruského svěřence Kolju.

Zní to obstarožně, ale je to velice moderní budova...

Jan Kotěra je veličinou, kterou nelze zpochybnit. A jeho Urbánkův dům zv. Mozarteum to dokazuje.

Vedle mnoha fádních budov se tato pyšní elegancí, originalitou a moderností. A přestože by mohla vypadat jako obstarožní krematorium, vypadá moderně i v dnešních časech. Ustupující fasáda jednotlivých pater, betonový skelet a cihly v dráždivé kombinaci, elegantní trojkřídlá okna, mnoho detailů a spousta dalšího. "S tímhle barákem si někdo dal hodně práce..."

Když kolem něho jdu po ulici, vždy mě upoutá. Uvědomím si, že i mezi zralými ženami naší architektury jsou pěkné štramandy, které hravě strčí do kapsy leckterou fiflenu dnešních dnů...

Ukážu vám šedou, ošklivou a nezajímavou kancelářskou budovu, ve které pracuji.

No, přiznávám, není tak šedivá ani tak ošklivá. Vlastně je to asi nejkrásnější pracovní prostředí, které na území hlavního města může člověk mít.

Klementinum, které těsně sousedí s Karlovým mostem a samo je druhým největším barokním areálem v Praze hnedky po Pražském hradu, je nyní poctěno i mýma tlapkama. A Révové nádvoří (na fotografii) je jedno ze čtyř nádvoří a je nejhezčí.

Nedávná akce "Chobotnice" dopadla tak jak dopadla, hlavně ve vztahu k architektu Kaplickému. Ale jedno pozitivní přeci jen měla. Že ještě nějakou dobu budu koukat z okna na révu a ne do zdi a dýchat ve větru, který nepochází z klimatizace.

Podobnosti napříč věky...

Když pohlédneme na tuto fotografii, jistě nás upoutá podobnost. Mezi těmito domy je víc než sto let a zdá se, že ty "věcičky" nad okny jsou vlevo i vpravo jako sestřičky. Jen je použito jiných materiálů, jiných technologií a jiných dekorativních principů, ale výsledek?

Jako vejce vejci. Stříšky, arkádky a clony. Paráda.

Těžko by se v současné architektuře našel prvek, který už dříve nebyl použit. Věci se opakují a pokud fungují, dopadne to vždy dobře.

Hotel Josef, který je na obrázku vpravo, navrhla Eva Jiřičná. Je to vidět. Je to špička, která nešpičkuje v sousedství starší zástavby, naopak ji doplňuje a povznáší. A já jsem povznesena s ní.

Chcete se cítit jako v Londýně uprostřed Prahy? Následujte mě.


V Praze je mnoho různorodé architektury a leckterá vypadá, jakoby ani do Prahy nepatřila. Třeba Plecnikův kostel na Nám. Jiřího z Poděbrad, Průmyslový palác na Výstavišti anebo palác Adria. Pak je v Praze mnoho budov, které by raději neměly být vůbec. Žižkovský vysílač, palác Myslbek, Pakul a podobné kravince. Ale zpět k tomu anglickému domu (viz databáze objektů). Ten taky vypadá, jakoby sem ani nepatřil. Zdánlivě.

Nachází se v ulici Salvátorská hnedky naproti kostelu Sv. Salvátora a nese název Štencův dům. Cihlová struktura, okna vsazená v anglickém stylu a dokonce i zasklená terasa je docela stejná, jako na mnoha budovách v Londýně. A přestože dům je stavěn ve středoevropských intencích ve šlépějích Kotěry, vypadá jako by vyrostl v Londýně.

Takže pokud se nechcete trmácet až tam, můžete sem.

V této nové rubrice se budu procházet Prahou a budu koukat na zajímavé stavby všech druhů.




Hotel Ambassador. Parcela vedle se rekonstruuje a tak jsem mohla nahlédnout do vnitrobloku a uvidět trojlodní strukturu tohoto originálně pojatého secesního hotelu z roku 1912. Architektem byl Richard Klenka rytíř z Vlastimilu spolu se stavitelem Františkem Weyrem.

Na mě působí hotel jako taková masivní loď připluvší z Ameriky. Mansardové střechy a šedozelená barva dokresluje mrakodrapový charakter podobně jako palác Lucerna.

Jediné, co mě na tomto hotelu mrzí, je Casino umístěné v přízemí. Když jdu kolem po ulici, nemám z něj moc příjemný pocit. Hotel by působil světově i bez "světového" casina...