Je to úžasná profi koláž dvou skvělých písniček.

Už je to sice nějaký ten pátek a velká část letadel už je v novém kabátku, ale i tak se k tomu vyjádřím. Opožděně, zato s chladnou hlavou.

Takže tady je staré logo a staré repainty.

Všem předchozím livrejím (od roku 1924 až donedávna) bylo věrné barevným schématem vycházejícím z čs. vlajky. Hlavním znakem je jednoznačně progrese letících šípů v písmu i v logu. Tento design se u aerolinek nabízí, i když na mě působí až příliš agresivně a ostře. Velikou zvláštností oproti tomu bylo, že v přední části pokresu letadla nebylo nic. Jen samotná písmena ČSA jako logo. Většina aerolinek tak má symbol nebo znak (BA např. stužku, Austrian airlines letící šíp, Lufthansa letícího jeřába apod.) Zajímavostí a negativním znakem pro mě byla podobnost na kormidle s British Airways, která byla však daná stejnými barvami na obou vlajkách.
Staré logo zkrátka působilo sice seriozně, ale ve skutečnosti mě ničím neoslovovalo. Prostě jenom progrese, rychlost, růst a všechny ty asociace, které jsou pro dopravce tak jako tak příznačné. I přesto bylo logo velmi kvalitní a fungovalo dobře.


Nové logo a repaint letadel vypadá takhle. Má mnoho odpůrců a tahanice kolem jeho důvodu a vzniku mu také nepřidaly. Přesto mě přijde - hezčí - než to staré.
Na první pohled totiž vypadá svěže, oble a moderně. Červená je veselejší, i když je to jen pár odstínů a zejména modrá je v něm  eliminována (v naší vlajce je modrá zastoupena díky Slovensku a tak nové logo už jenom Českých aerolinií vlastně potvrzuje národní barvy bílou a červenou, podobně jako třeba aerolinky rakouské). Modrá ubyla hlavně na letadlech, což považuji za největší přínos. Letadla se vyloupla jako po vydatné koupeli. "Trsátko" možná nemá mnoho společného s Českem (když pominu Pavlíčka, Jandu, Kryla nebo Hladíka), ale zato má sexy tvar, je výrazné, pomyslné písmeno C na kormidle dává prostor k zamyšlení a letadlům sluší. Font písma je sice poněkud nevyvážený a nepříliš vhodný, ale opět i zde platí, že vypadá svěže, sexy a k trsátku se hodí. Mě se nové logo i livreje prostě líbí a dávám jim 9/10.

pět jsem po čase oprášila chuť natočit něco, co občas dělám po večerech, ale i přes den (když zatáhnu roletku). A co vlastně dělám po večerech nebo i přes den, když zatáhnu roletku?

No, kromě jiných věcí, také létám. Tentokrát jsem natočila, slepila a nakonec i vyslepičila na youtube let z Prahy do Ostravy a potom taky let z prahy do Varů, ale přes Ústí nad Labem (Borec trošku bloudil). Venku bylo hezky, mráčky na obloze, tak mě to vytáhlo za nimi...

Občas se neubráním legráckám a zde jsem jednu amatérsky vyhotovila.

Rychlé šípy trochu jinak

Cílené šíření křesťanství se děje i dnes. A v místech, které po tom mnoho neprahnou. Na tichomořských ostrovech je rozšířen "cargo kult". Má desítky podob, ale v podstatě jde o to, že tamní kmeny uctívají svá božstva, která k nim kdysi sestoupila z nebes a která jim přinesla dary. A tyto pohanské rituály v podobě tančení, pochodování, klanění, líčení a dalších atributů dodržují proto, aby se k nim božstva vrátila a přinesla jim nezměrné bohatství. Nejpozoruhodnější z nich je "kult boha Johna Fruma". 

Tito z našeho pohledu téměř pravěcí lidé uctívají svého boha, který k nim kdysi sestoupil z nebes a obdaroval je. Ve skutečnosti to bylo tak, že nějaký americký voják za druhé světové války na tichomořském ostrově zakotvil s letadlovou lodí anebo tam přistál s letadlem a v kombinéze a s leteckými brýlemi se jim představil jako John from USA. A dal jim čokoládu nebo něco podobného. Z jejich pohledu to muselo vypadat jako setkání s bohem, protože byl docela jiný a přilétl na božském plavidle. Oni z tohoto Johna from USA udělali Johna Fruma a dodnes ho uctívají. Dokonce pro něho a další bohy staví přistávací dráhy, budovy atp.

Tato v současnosti žijící mytologie, která vznikla díky konfrontaci naprosto rozdílných civilizací, dokládá způsob, jakým takové mýty a legendy vznikají. Stejně tak mohly vzniknout legendy zachycené v křesťanské Bibli, stejně tak to vysvětluje přistávací dráhy a skalní kresby v Jižní Americe. Princip je stále stejný. Zde - v přímém přenosu vidíme, jak taková věc vypadá z pohledu "pravěkého" člověka a jak to vypadá z našeho pohledu západní civilizace.

Takto by se kupříkladu biblický Mojžíš mohl setkat s mimozemšťany a do Bible by se to pak zapsalo jako setkání s Hospodinem. Princip je stejný. PRINCIP JE STEJNÝ. Právě.

Křesťané v současné době cloumají těmito kulty na všechny strany, podsouvají lidem na ostrovech křesťanské kříže a Ježíše Krista, aby zašlapali cargo kult do země a nemohl tak svědčit o mechanismu, kterým i jejich křesťanský kult vznikl. Snaží se udělat z Johna Fruma křesťanského Mesiáše. A snaží se zakrýt důkaz o tom, že jak John from USA, tak i Mesiáš nebo Hospodin, božstva Aztéků, a tisíce dalších kultů jsou ve skutečnosti popsaná setkání s něčím jiným a třeba i pozemským a touhu po něčem mimozemském, spravedlivém a věčném.

Až se za sto let podíváme na ostrovy v Oceánii, uvidíme křesťanské kříže a kostely, uvidíme možná i mešity a zahalené ženy, ale třeba už nebudeme vědět, jak to všechno vlastně funguje. Protože kritické myšlení, vzdělání a tolerance už nebudou žádoucí.

1, 2, 3.

Jak může být někdo dnes tak nestoudně a trapně zpátečnický, plný nesvobodných myšlenek, zákeřnosti a hlouposti? Jak může někdo být tak protivný ve své křesťanské morálce? Jak může být někdo tak dlouho v politice a přitom být tak nevychovaný? Koho takový politik zastupuje? Jemu podobné? Je dobře, že KDU-ČSL ve sněmovně už definitivně skončila.

Strhující film podle strhujícího románu Huberta Selbyho jr.


Hubert Selby je kritikou řazen mezi beat-generation, i když on sám se tomu brání. Prvky sociálního dramatu ze 60-80. let, úpadku společenských norem a existenciální rozpolcenosti a vykořeněnosti však ve své tvorbě nezapře. Klíčové slovo jeho díla je patologie. Konkrétně v tomto románu je to patologická závislost a touha po americkém snu, která se rozprostírá nad propastí závislosti na drogách.

Román stejně jako film začíná zamčenou matkou v komoře a končí delirickým hérákem Tyronem. Příběh, který vám proteče hlavou na těch bezmála 400 stranách anebo půl druhé hodině filmu je jedna veliká průrva, do které zapadnete a nedovoláte se pomoci. A jestli jste někdy chtěli zkusit nějakou tu extázi na diskošce nebo nevinnou trávu před hospodou, po tomhle zážitku vás ty chutě velice rychle přejdou. Zjistíte, že je prostě nepotřebujete. Že si svůj sen můžete splnit jinak a opravdově. A že nakonec k tomu svému snu opravdu můžete dojít. A toto poselství, jestli vůbec chtěl Selby nějaké poselství dát, funguje lépe, než moralizování rodičů a společnosti vůbec.

Režisér Darren Aronofsky se zhostil románu výtečně. Podchytil podstatu, opřel se o vynikající řemeslo v kameře, střihu, scénáře, hudby i hereckých výkonech a vytvořil Requiem za sen na druhou. I vy prožíváte absťáky a bolesti spolu s hrdiny, i vy toužíte se z toho dostat, i vy máte sucho v ústech a svrbí vás celé tělo a ve finále vás film definitivně zbaví poslední špetky iluze. Pro některé postavy konec příběhu nabízí "cestu ke hladině" a jiné svrhává do ještě větší hloubky.

Jako perličku mohu uvést, že jednu malou roli bachaře si zahrál i sám Selby. 


I když je to už třicet let od vydání knihy a deset let od natočení filmu, můžu nestárnoucí působivost ohodnotit dvojnásob. Knize i filmu dávám plné skóre.

Toto téma mě sice neznepokojuje tak jako jiné, ale přesto bych se k němu chtěla alespoň jednou vyjádřit. Problém s Romy dnes vnímá každý Čech. Zdá se, že ho dokonce vnímají i sami Romové. Kde ale vězí skutečné jádro pudla celého problému?

Je to v odlišnosti kultur? Asi ne, protože tu s bílými Čechy žijí i Vietnamci, Němci, Kubánci, Slováci, Židé atd.
Je to v odlišnosti rasy? Asi ne, protože tu žije také mnoho afroameričanů, Vietnamců atd.
Je to v počtu lidí? Asi ne, protože podle odhadů je Romů v ČR 150-400.000 - nedá se to přesně určit. Ale proč by 10.000.000 země měla mít problém se 300 tisíci lidmi?
Je to v odlišném přístupu úřadů a legislativy? Asi ne, protože v našem demokratickém státě jsou si všichni občané rovni. Mají stejná práva, stejné povinnosti a stejné podmínky pro rozvoj života.
Je to v tom, že jsme rasisti? Asi ne, protože se na našem území z našeho popudu nekonaly nikdy masové pogromy, apartheid nebo kuk-klux-klany. Vždy jde jen o ojediněné excesy jednotlivců, které justice potrestala.
Je to proto, že tady my bílí a dokonalí chceme být sami? Asi ne, protože jsme tady sami nikdy v dějinách nebyli a většina z nás má alespoň jednu zkušenost s jinakostí a pokud žijeme vedle jiných národností, mentálně postižených, vozíčkářů, slepců nebo třeba homosexuálů, proč bychom nemohli žít vedle Romů?
Je to v tom, že jsou tzv. nepřizpůsobiví? Asi ne, protože přestože byli dlouhá staletí v kočovných kmenech, dnes se usadili na místě a budují své domovy. Přizpůsobili se. Využívají sociální systémy zdařileji než mnozí jiní.

Tak v čem to je? Je to částečně ve všem, co jsem zde jmenovala? Jsme tak trochu rasisti a tak trochu je to v různosti kultur a způsobu života? Anebo je to jen problém konsekvence dějů? Například:

1. Je nás míň, jsme odlišní a lidé se nám proto vyhýbají a neuznávají naše názory. Naše slovo nemá cenu.
2. Ve školách se naše děti hůřeji prosazují, protože se učí pomaleji a skončí tak většinou ve zvláštních školách.
3. Bez vzdělání nedosáhneme na pracovní místa příslušející střední či vyšší vrstvě.
4. Máme málo peněz a tudíž  i sociální problémy.
5. Veze se s tím vandalství, sociální vykořenění, drogy a kriminalita.
6. Společnost nás nechce.
7. Rasismus.
8. Repatriace, genocida.

A máme vůbec nějaké závažné problémy s Romy? Není to jen mediální bublina?

Dítě, které se narodí v sociálně slabé rodině, má mnohem méně šancí v těžké konkurenci svých vrstevníků obstát. A co ještě, pokud je jiné rasy, jazyka nebo kulturní oblasti.

Vietnamci na začátku také nebyli silnou sociální skupinou a přesto jejich děti již v současné době studují střední i vysoké školy anebo již jsou součástí inteligence. Rodiče stáli v mrazu u stánků a pracovali do úmoru, aby děti mohly jít na prestižní školy. Pokud odmyslíme pašované dovozy nekvalitních kopií z východu (což je standardní ekonomická kriminalita), jiné problémy s nimi nejsou. A to mají jinou barvu pleti, jinou kulturu i jazyk a jsou tu kratší dobu.

Co když za problematikou Romů stojí sama příroda a přirozený vývoj člověka?

Pokud připustíme evoluci, mohli bychom také uvážit, zda Romové nejsou jednoduše na nižším stupni. Ale tato myšlenka je téměř "kacířská" a hodna zavržení. Přesto je ale relevantní. Vědci sice budou tvrdit, že společných genů může mít třeba česká blondýna více s jihoamerickým indiánem než se svým bratrem, a že tedy o rasové evoluci nemůže být vůbec řeč. To je ovšem naprosto mylná představa o evoluci. Evoluce totiž - jak se falešně domnívají někteří pseudozastánci humanismu - neprobíhá pouze po fyziognomické stránce, ale hlavně po sociální, společenské a kulturní. A stejně jako v přírodě i u člověka nalezneme mnoho takových procesů, které probíhají souběžně, všelijak se prolínají a ovlivňují, a které toto tvrzení dokládají.

Pokud šlechtíme psi nebo kočky, proč by podobné zákonitosti neměly platit u nás. Nejde o to, že bychom měli šlechtit člověka směrem k "nadčlověku" a ruku v ruce s tím likvidovat "podčlověky". A abychom byli všichni bílí a čistí. Ale pokud člověk socializovaný, čistotný a pracovitý stane tváří v tvář člověku bez sociálních návyků, který nepracuje a jeho životní postoj tkví ve zdánlivé nečinnosti a setrvávání na místě, dojde ke střetu kultur, ke střetu civilizací, ke střetu ras apod. Dojde ke konfliktu. Babylonská věž se zhroutí.

Dnes se svět nedělí na bílé, černé, malé nebo vysoké. Dnes se svět dělí na pracovité, vzdělané, socializované, spořádané, IT gramotné a na ty ostatní. A proč by ti první měli výsledky své práce a výsledky píle svých předků zdarma přenechávat těm druhým? Na základě teze, že jsme si všichni rovni? Na základě pozitivní diskriminace? Aby nebyli nařčeni z rasismu?

Nesmysl.

Pokud někdo chce být zahalený muslim v Evropě, nemůže čekat, že ho bez problému pustí do banky nebo že tam dokonce bude moci pracovat. Tak naše společnost zkrátka nefunguje. A pokud někdo chce být nepořádný v obci, kde si lidé luxují trávníčky, tato obec ho nebude mít ráda a nepřijme ho. Je to přirozené. Takovému člověku přeci jen stačí, aby se odhalil nebo uklidil před domem a obec ho ráda přijme. V opačném případě může jít někam jinam.

Svět je mnohem složitější než jsou naše lidská pravidla a zákony. A pokud se stane exces jakéhokoli typu (třeba i rasově motivovaná vražda), naše společnost musí odsoudit takové jednání. Z obou stran. Stejná společnost by ale neměla zavírat oči před skutečnostmi, které leží přímo před námi a které vychází ze silnějších a mocnějších zákonů, než jsou ty naše.

Důvody k napsání článku: 1. 2. 3. 4. 5.

Na začátku je téměř katastrofická zpráva, že skalnatý ostrov zmizel z mapy světa vinou globálního oteplování a že se blíží "soudný den". Pravda je ovšem docela jinde.


Kdyby si člověk nechal valit do hlavy veškeré mediální tlaky, nebude ani volič ODS ani ČSSD, ani nebude jezdit vlakem ani létat letadlem, nebude ani hubnout ani tloustnou, bude jíst maso a nebude jíst maso a nakonec dopadne jako Princezna koloběžka nebo Buridanův osel, protože se toho na něho valí ze všech stran tolik, že prostě nakonec ustrne. A navíc, velká část informací je neúplná, dezinformační anebo dokonce lživá.

Ostrov, který vinou toho, že jezdíme auty a vůbec máme naši civilizaci, zmizel z mapy světa. To je závažná zpráva. Ve skutečnosti jde o kus bahna, který se naprosto běžně rozpadl vinou eroze. Kusanec bahna, který to odskákal vinou samotné přírody, tedy vinou sebe sama a je to tedy nejpřirozenější proces, kterého jsme byli svědky. Než do toho vstoupila média... ZDE.


Vděčíme médiím za mnohé. Že víme o světě více, než lidé v pravěku. Že víme o zemětřesení na druhém konci světa a můžeme pomoci. Že víme, že bude pršet a že zmokneme, když si nevezmeme deštník. Že chceme cocacolu, protože jí pijí v Americe. Média vládnou. Neměla by nás ale ovládnout.

Kritické myšlení je to, co nám příroda nadělila a měli bychom ho proto používat.

Pokud chcete znát souvislosti a být v kontextu, doporučuji začít u kamene.






Z dnešního pohledu nám může pohanský způsob života v praktické i duchovní oblasti připadat legrační a přežitý. Pokud ale hledíme na člověka jako součást přírody, uvidíme souvislosti, které nám třeba i v 21. století mohou ukázat cestu někam dál.

Pokrok je vždy závislý na studiu přírodních zákonitostí. K tomu nám dnes slouží přírodní vědy. A příroda je tím, co skrývá ta největší bohatství a zároveň tajemství. Nemluvím o uhlí nebo ropě, ale mluvím o zákonitostech, řádu a souvislostech. A pokud dnes neznáme sílu ukrytou např. v křemencovém kameni, naši potomci třeba ano. A byla by velká škoda se tohoto čistého vztahu k přírodě vzdát na úkor dogmat a smyšlených bludů. Já si například myslím, že cesta od neolitického pastevce (který dvakrát ročně stanul u paty menhiru a pohlédl na východ Slunce) k dnešnímu člověku (využívajícímu internet a inteligentní materiály) je mnohem kratší než cesta, kterou se lidstvo dalo během kristianizace a celého tisíciletého vývoje. A že kdyby se pravěké pohanské zvyky, které patrně v ničem nebránily rozvoji společnosti a umožňovaly i technologický vývoj, pozvolna přeměnily vlivem tohoto vývoje do dnešní sekularizované společnosti založené na svobodě jedince, byli bychom "dnes už včera". A možná bychom byli docela jinde. Dr. Čeněk Zíbrt ve svém Seznamu pověr pohanských píše -"pohanské oslavy byly přeměněny vývojem vzdělanostním v zábavy lidové významu ledabylého". Je pravda, že pokud lidé používají kritické myšlení, dostanou se nejblíže k poznání a nejdále ve vývoji.

Nebudu zde tedy vypisovat to, co už sesumírovali jiní. Můžu zde jen doporučit knihy, které jsem přečetla a čtu, a ve kterých jsem našla mnoho zajímavých informací a souvislostí.

A pokud budete chtít poznat něco z toho na vlastní tlapky a na vlastní oči, navštivte ta místa. Od toho tam jsou.

Sklenář, karel: Tanec obrů

Dvořák, Otomar: Kamenné otazníky české historie

Pohribný, Jan: Magické kameny

Jako dlouhověká volička ODS (proč to nepřiznat) se dnes opět zamýšlím nad tím, koho vlastně volit? A protože už jsem unavená z korupce, tunelování, podvodů, intrik a "rukarukumyje" akcí na všech frontách naší politické sféry, ptám se - koho vlastně volit?

Chci volit nové, nekonfliktní, tvůrčí, rozumné, svobodné a spravedlivé myšlení, které by se snažilo z téhle země udělat něco skutečně svobodného, fungujícího, prosperujícího a nezmanipulovaného.

A pak jsem tu alternativu ODS nalezla. Je to strana Svobodní. Její program mi nejlépe vyhovuje, nesnaží se potlačit, regulovat a nařizovat, ale naopak uvolnit sevření želízek, dát šanci a nechat občana takříkajíc "na pokoji". Její předseda Petr Mach je člověk, který mluví velice rozumně. Není konfliktní, sprostý a hádavý, ale naopak věcný, klidný a přesvědčivý.


Mnoho lidí namítne, že - "proč mám volit malou stranu, když se stejně nedostane do sněmovny a nemá to cenu". Není to pravda. 


A pokud se každý rozhodne svobodně, bez ohledu na manipulaci médii a společností, jeho hlas platí. Už třeba jen tím, že ho nedá komunistům nebo Paroubkovi. 




Já už mám vybráno. Budu volit svobodně.

Když přišlo křesťanství do Evropy, postupně vytlačilo veškeré pohanské či jiné zvyklosti. Proč? Bylo to mírovou cestou? Bylo to proto, že to lidé chtěli? Bylo to proto, že bylo zábavnější, barevnější a věrohodnější? Bylo to proto, že je tou správnou cestou?

Ne.

Na několika málo konkrétních příkladech ukáži, jak se to asi mohlo stát.

Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťansko-židovské svátky (pesach). Nejsou však křesťany ani Židy založené, vymyšlené nebo dokonce Bohem křesťanům a Židům předurčené a nejsou vlastně vůbec původní. Stejně jako mýtus o Ježíši (kterého si nechám na později) jsou tyto dva svátky pouze naroubované na mnohem starší pohanské slavnosti.

Tak třeba samotné obětování beránka se objevuje v mnoha kulturách tisíce let před rokem nula, např. egyptské, sumerské, v řeckém starověku jde o parafrázi obětí bohu slunce Hórovi. V anglosaském světě jde také o přírodní úkaz východu slunce (slovo Easter - anglicky Velikonoce vychází ze slova eostre - germánské Bohyně úsvitu -východu Slunce) atd. Jde v podstatě o událost jarní rovnodennosti. Lidé slavili příchod jara, příchod tepla do jejich životů a přirozenou radost z probouzení přírody a sluníčka. S tím souvisí i malování vajec jako symbolu plodnosti přírody, pomlázka a další tradice. Nic s křesťany nebo Židy to nemá společného. Ti to jen využili, aby balamutili celý svět.

Vánoce jsou druhé nejvýznamnější svátky. Narození Ježíše v Betlémě, advent a podobné křesťanské symboly se také opičí po mnohem starších pohanských slavnostech. Zimní slunovrat - zpravidla 21.12. se slaví desítky tisíc let (dokládají to dochované menhiry, kamenné řady nebo kamenné kruhy) a je pochopitelné, že naši předci slavili tuto přírodní událost. Kratší noc, větší teplo, více sluníčka apod. Naprosto to dokládá přirozenost člověka a jeho ukotvení v přírodě. Z toho ukotvení se nás křesťané a jejich církve snažili dva tisíce let vytrhnout.

Tak např. vánoční stromek je ve skutečnosti starogermánský zvyk zdobení stromů při uctívání Boha Slunce a přání hojnosti. Tento zvyk se znovu objevil v 16. století v Německých městech navzdory katolické církvi, které se to tehdy moc nelíbilo.

To, že se Ježíš narodil 25.12., je čistě spekulativní výpočet od jeho "početí" ve velikonocích. Pravoslavní slaví Vánoce 6.1. a Velikonoce 6.4., takže je vidět, že i samotní křesťané ve své liturgii mají pěkný zmatek. Nic z toho není důležité a nic z toho není původní.

Dva tisíce let žije náš svět v představě, že křesťané vše vymysleli, že morálka a mravnost je jejich nápad, že Bůh jim patří, že Ježíš je náš spasitel a další voloviny. Nic z toho není pravda. Je to jen skupinka lidí, kteří v něco věří a to je samozřejmě jejich právo a jejich svoboda. Ať nás s tou jejich představou o světu však nemanipulují a neovlivňují. To původní - je mnohem, mnohem cennější a mnohem krásnější.

Velkovlak neboli surrealistická šou dva tři aneb tři kedlubny do hrnce a navrch mašli aby nás našli.

Big train se skládá z mnoha skečů různého stylu a legrace a navazuje na tradici Monty Pythonů. Sice asi nikdy nezjistím, co mají společného parkuroví žokejové s hasiči a ohněm, ale v tom je právě síla tohoto britského humoru.  Tahle scénka mě vždycky dostane. Jak vypadají jako štěnátka, které nemůžete odehnat od ledničky plné ňaminek :-)

Stateček, ve kterém se natáčel seriál Byli jednou dva písaři a ve kterém se Sovák s Horníčkem vyřádili dosytosti, se prodává (zde).

Je to Trojanův mlýn na severním okraji Prahy. Majitelů již vystřídal několik a jak vidím, v těchto dnech právě hledá nového. Možná někoho, kdo má více peněz, kdo se ještě nenabažil jeho romantiky, kdo má rád tento seriál anebo prostě někoho, kdo z mlýna neudělá hotel nebo bordel a zachová jeho vzhled i charakter.

No momentálně nemám v kapse padesát milionů a přestože bych alespoň jednou chtěla přespat v ložnici těch dvou bláznů, posnídat v kuchyni, kde i oni snídali a projít se tam, kde chodili na chůdách, asi ho nekoupím. Přeci jen je tam na mě moc samota, moc vlhko a v nejbližší době se kolem stejně bude stavět obchvat Prahy, takže ani ten klid tam moc nebude.

Pořád je to ale - stateček pánů Bouvarda a Pecucheta.

Ondrej Jajcaj je... no co on vlastně je? Já ani nevím. každopádně je jeho konání tak nějak k popukání. Nemohu ani nechci přemýšlet nad souvislostmi či pravdivostí, prostě to jen sleduji a bavím se. Koneckonců jde jen o hroby.

Díky tomuhle jsem si připomněla slova pana Kopfrkingla:

"Takové krematorium je velmi bohulibá věc."

Když jsme se byly S pusinkou v Pražském muzeu na tento unikátní model podívat, užasly jsme nad vytrvalostí, výkonem a pečlivostí jednoho člověka. A zároveň nad jeho bláznovstvím.

Teď po letech jsem užasla opět při prohlídce tohoto 3D modelu.

Langweilův model staré Prahy ve 3D.

Projděte se.

Heslo sezóny Jaro-léto 2010!!

Včera jsem šla z práce na oběd a když jsem se od pana Moudrého vracela Rytířskou ulicí, oslovil mě najednou mladík. Vypadal, že chce s něčím poradit, třeba se zeptat kudy se dostane na metro nebo kde je Staromák. Všude kolem bylo plno lidí, bylo teplo, sluníčko a lidé vyrazili do ulic užít si jaro.

I ten mladík si patrně vyrazil do ulic užít si jaro.

"Slečno, můžu se vás na něco zeptat?"
"No..." - odpověděla jsem ledabyle a čekala jsem buďto něco ve smyslu - "Ukradli mi peněženku a potřebuju se dostat do Kolína" nebo "Kde je tady metro?"

a místo toho:

"Nechtěla byste si dneska zašukat?"
"Ehm???"

No usmála jsem se úsměvem typu - haha, to je děsná legranda a šla jsem dál. Začala jsem se ale smát na celé kolo. Tohle jsem fakt nečekala. O sto metrů dál mi vítr foukl do obličeje vlasy. Pohybem "sexy - lvice" jsem je odvanula právě ve chvíli, když jsem v loubí procházela kolem předhospodousedících pivařů, kteří tam ve stínu popíjeli. A když mě zahlédl jeden z nich:

"Ty, vole!!"
"Co?" - ten druhý.
"Mám chuť si zašukat."

Takže mám vzkaz pro všechny jarem omámené muže:

Chlapi, jestli si chcete zašukat - tohle není asi ta nejlepší cesta, jak toho dosáhnout :-))

Nebo přeloženo:

"Komunisté se chystají a jsou připraveni se po příštích volbách podílet v Česku na výkonné moci."

Po dvaceti letech demokracie a ekonomické prosperity. Po pověstných dvaceti letech, které jsou v naší historii tolikrát opakované, je to nejpříhodnější doba. Skoro by se dalo říct, že přímo fatální.

Fatální pro mě, fatální pro nás a vlastně pro všechny.

Samozřejmě nebudou chtít hned uspořádat puč jako v únoru, ale když se s nimi zpočátku socialisté podělí o pár ministerských křesel, drápkem se zaháknou a už nás povlečou. Do populistické bryndy. Do přerozdělení majetku, do progresivity ve zdanění, do utlumení soukromého podnikání, do zakládání veřejnoprávních a polostátních družstev, do postupného zestátnění zdravotnictví, školství a dalších veřejných odvětví, do zvýhodnění nízkopříjmových zaměstnanců a znevýhodnění zaměstnavatelů, do podpory exportu na východ a utlumení exportní politiky do západní Evropy.

Nehrozí (alespoň zpočátku) cenzura, potlačení svobody projevu ani pověstná kulturní fronta. Nehrozí, že bychom do roka a do dne vystoupili z Evropské unie. Nehrozí, že by k nám vtrhl Putin se svou železnou skvadrou. To všechno dneska nehrozí. Ale i tak by to byla fatální prohra.

Dokud byl jejich náčelník Grebeníček, stále měli komančové na noze pomyslnou kouli minulosti. Kouli temných časů násilné internace a justičních vražd. Současný předseda Vojtěch Filip je oproti tomu paradoxně svěžím větrem. Je to inteligentní a sympatický člověk. A je to nebezpečný marxistický internacionalista. Mě připomíná Gottwalda, jako by byl jeho přímou inkarnací. Byl sice konfidentem komunistické rozvědky, ale tato jeho koule na noze už tolik nevadí. Nevadí mnoha lidem. Bohužel.

Co proti nástupu komančů můžu udělat já? To největší a zároveň nejmenší.
Jít k volbám.