Takové eko-sociologické zamyšlení...

Lidé jsou různé. Lidé jsou jako stromy. Stromy jsou různé. Tak třeba:

- jsou lidé, kteří jsou Vrbami. Naslouchají, lidé za nimi rádi chodí, jsou jedno ucho. Všechno po nich steče, vyslechnou, třeba i poradí, i když často sami nevědí, co se životem. Pak jsou Topoli. Sošné, vysoké a tak trochu vznešené, ale útlé a často se zlomí. Vypadají důvěryhodně, vypadají urostle, ale jejich tenké kmínky se zlomí v prvním větříku. Někteří lidé jsou rozlehlými Buky a sladkými Lipami, stojí si na svém a neuhnou, jiní jsou dokonce jako Duby, mohutní, statní, určují ráz celého lesa. Pak jsou tu Osiky, které vypadají, jakoby každou chvíli měli umřít, podlehnout životním skázám a úkladům a často jsou to právě ty, které přežijí.

Lidé, kteří mění často barvu listů jako Javory a lidé, kteří jsou věčně zelení, jako třeba Tis. Lidé, kteří mají sladké dřevo a hladkou kůřičku, které lahodí okolí a lidé, kteří mají kůru popraskanou a setšelou, ale o to víc gruntovní a skutečnou, jako třeba Borovice. Lidé co se liší od všech ostatních, jsou menšinou, ale přesto dokáží divy a jsou platnou součástí lesa, jako bílá Bříza.

Lidé jsou různé a stromy také. Některé jsou vysoké a jiné mají velké listy. Na každém lesu se pozná, jestli je různorodý, zdravý a krásný a dobře se v něm dýchá. Mezi lidmi to je zrovnatak. Mělo by být...