Michael Jackson spolu s Genesis udělali písničku

Je to úžasná profi koláž dvou skvělých písniček.

Nové kabátky pro česká letadla

Už je to sice nějaký ten pátek a velká část letadel už je v novém kabátku, ale i tak se k tomu vyjádřím. Opožděně, zato s chladnou hlavou.



Takže tady je staré logo a staré repainty.

Všem předchozím livrejím (od roku 1924 až donedávna) bylo věrné barevným schématem vycházejícím z čs. vlajky. Hlavním znakem je jednoznačně progrese letících šípů v písmu i v logu. Tento design se u aerolinek nabízí, i když na mě působí až příliš agresivně a ostře. Velikou zvláštností oproti tomu bylo, že v přední části pokresu letadla nebylo nic. Jen samotná písmena ČSA jako logo. Většina aerolinek tak má symbol nebo znak (BA např. stužku, Austrian airlines letící šíp, Lufthansa letícího jeřába apod.) Zajímavostí a negativním znakem pro mě byla podobnost na kormidle s British Airways, která byla však daná stejnými barvami na obou vlajkách.
Staré logo zkrátka působilo sice seriozně, ale ve skutečnosti mě ničím neoslovovalo. Prostě jenom progrese, rychlost, růst a všechny ty asociace, které jsou pro dopravce tak jako tak příznačné. I přesto bylo logo velmi kvalitní a fungovalo dobře.


Nové logo a repaint letadel vypadá takhle. Má mnoho odpůrců a tahanice kolem jeho důvodu a vzniku mu také nepřidaly. Přesto mě přijde - hezčí - než to staré.
Na první pohled totiž vypadá svěže, oble a moderně. Červená je veselejší, i když je to jen pár odstínů a zejména modrá je v něm  eliminována (v naší vlajce je modrá zastoupena díky Slovensku a tak nové logo už jenom Českých aerolinií vlastně potvrzuje národní barvy bílou a červenou, podobně jako třeba aerolinky rakouské). Modrá ubyla hlavně na letadlech, což považuji za největší přínos. Letadla se vyloupla jako po vydatné koupeli. "Trsátko" možná nemá mnoho společného s Českem (když pominu Pavlíčka, Jandu, Kryla nebo Hladíka), ale zato má sexy tvar, je výrazné, pomyslné písmeno C na kormidle dává prostor k zamyšlení a letadlům sluší. Font písma je sice poněkud nevyvážený a nepříliš vhodný, ale opět i zde platí, že vypadá svěže, sexy a k trsátku se hodí. Mě se nové logo i livreje prostě líbí a dávám jim 9/10.

Lítám si lítám

pět jsem po čase oprášila chuť natočit něco, co občas dělám po večerech, ale i přes den (když zatáhnu roletku). A co vlastně dělám po večerech nebo i přes den, když zatáhnu roletku?

No, kromě jiných věcí, také létám. Tentokrát jsem natočila, slepila a nakonec i vyslepičila na youtube let z Prahy do Ostravy a potom taky let z prahy do Varů, ale přes Ústí nad Labem (Borec trošku bloudil). Venku bylo hezky, mráčky na obloze, tak mě to vytáhlo za nimi...




Rychlý tlapky

Občas se neubráním legráckám a zde jsem jednu amatérsky vyhotovila.

Rychlé šípy trochu jinak

Šmudliště

Teda jak mohlo něco tak malého takhle vyrůst?

Když k nám to Šmudliště přišlo, sotva to bylo vidět na polštáři. Sotva se to nahnulo nad misku a sotva to zvedlo tlapky ze země. Dneska už se Šmudla na polštářek nevejde, do misky už čumák ani nestrčí a s obříma tlapama vyskočí nejenom do postýlky, ale taky mě pěkně podupává.

Jak mohla ta Šmudla tak vyrůst? To nechápu. Já jsem pořád stejně veliká a jenom koukám, jak ta černá Šmudlinka vedle mě roste. Jestli poroste ještě chvíli, už se nevejde ani do pelíšku, ani do postele a nakonec jí mamky budou muset vystrčit ven na ulici, aby nezbořila barák. A to by se mi zasejc stejskalo, protože jí mám ráda a je to přeci jen moje sestřička.

Ale prosímtě - Šmudlinko, už nerosti! Už jsi velká dost!

Dost velká na to, abys mě zalehla, abys mě vyžrala misku, abys mě přeprala i abys mě ochránila.

Pravdy o křesťanství - Mazání stop?

Cílené šíření křesťanství se děje i dnes. A v místech, které po tom mnoho neprahnou. Na tichomořských ostrovech je rozšířen "cargo kult". Má desítky podob, ale v podstatě jde o to, že tamní kmeny uctívají svá božstva, která k nim kdysi sestoupila z nebes a která jim přinesla dary. A tyto pohanské rituály v podobě tančení, pochodování, klanění, líčení a dalších atributů dodržují proto, aby se k nim božstva vrátila a přinesla jim nezměrné bohatství. Nejpozoruhodnější z nich je "kult boha Johna Fruma". 

Tito z našeho pohledu téměř pravěcí lidé uctívají svého boha, který k nim kdysi sestoupil z nebes a obdaroval je. Ve skutečnosti to bylo tak, že nějaký americký voják za druhé světové války na tichomořském ostrově zakotvil s letadlovou lodí anebo tam přistál s letadlem a v kombinéze a s leteckými brýlemi se jim představil jako John from USA. A dal jim čokoládu nebo něco podobného. Z jejich pohledu to muselo vypadat jako setkání s bohem, protože byl docela jiný a přilétl na božském plavidle. Oni z tohoto Johna from USA udělali Johna Fruma a dodnes ho uctívají. Dokonce pro něho a další bohy staví přistávací dráhy, budovy atp.

Tato v současnosti žijící mytologie, která vznikla díky konfrontaci naprosto rozdílných civilizací, dokládá způsob, jakým takové mýty a legendy vznikají. Stejně tak mohly vzniknout legendy zachycené v křesťanské Bibli, stejně tak to vysvětluje přistávací dráhy a skalní kresby v Jižní Americe. Princip je stále stejný. Zde - v přímém přenosu vidíme, jak taková věc vypadá z pohledu "pravěkého" člověka a jak to vypadá z našeho pohledu západní civilizace.

Takto by se kupříkladu biblický Mojžíš mohl setkat s mimozemšťany a do Bible by se to pak zapsalo jako setkání s Hospodinem. Princip je stejný. PRINCIP JE STEJNÝ. Právě.

Křesťané v současné době cloumají těmito kulty na všechny strany, podsouvají lidem na ostrovech křesťanské kříže a Ježíše Krista, aby zašlapali cargo kult do země a nemohl tak svědčit o mechanismu, kterým i jejich křesťanský kult vznikl. Snaží se udělat z Johna Fruma křesťanského Mesiáše. A snaží se zakrýt důkaz o tom, že jak John from USA, tak i Mesiáš nebo Hospodin, božstva Aztéků, a tisíce dalších kultů jsou ve skutečnosti popsaná setkání s něčím jiným a třeba i pozemským a touhu po něčem mimozemském, spravedlivém a věčném.

Až se za sto let podíváme na ostrovy v Oceánii, uvidíme křesťanské kříže a kostely, uvidíme možná i mešity a zahalené ženy, ale třeba už nebudeme vědět, jak to všechno vlastně funguje. Protože kritické myšlení, vzdělání a tolerance už nebudou žádoucí.

12, 3.

Nestoudnost katolické demagogie

Jak může být někdo dnes tak nestoudně a trapně zpátečnický, plný nesvobodných myšlenek, zákeřnosti a hlouposti? Jak může někdo být tak protivný ve své křesťanské morálce? Jak může být někdo tak dlouho v politice a přitom být tak nevychovaný? Koho takový politik zastupuje? Jemu podobné? Je dobře, že KDU-ČSL ve sněmovně už definitivně skončila.


Requiem za sen


Strhující film podle strhujícího románu Huberta Selbyho jr.


Hubert Selby je kritikou řazen mezi beat-generation, i když on sám se tomu brání. Prvky sociálního dramatu ze 60-80. let, úpadku společenských norem a existenciální rozpolcenosti a vykořeněnosti však ve své tvorbě nezapře. Klíčové slovo jeho díla je patologie. Konkrétně v tomto románu je to patologická závislost a touha po americkém snu, která se rozprostírá nad propastí závislosti na drogách.

Román stejně jako film začíná zamčenou matkou v komoře a končí delirickým hérákem Tyronem. Příběh, který vám proteče hlavou na těch bezmála 400 stranách anebo půl druhé hodině filmu je jedna veliká průrva, do které zapadnete a nedovoláte se pomoci. A jestli jste někdy chtěli zkusit nějakou tu extázi na diskošce nebo nevinnou trávu před hospodou, po tomhle zážitku vás ty chutě velice rychle přejdou. Zjistíte, že je prostě nepotřebujete. Že si svůj sen můžete splnit jinak a opravdově. A že nakonec k tomu svému snu opravdu můžete dojít. A toto poselství, jestli vůbec chtěl Selby nějaké poselství dát, funguje lépe, než moralizování rodičů a společnosti vůbec.

Režisér Darren Aronofsky se zhostil románu výtečně. Podchytil podstatu, opřel se o vynikající řemeslo v kameře, střihu, scénáře, hudby i hereckých výkonech a vytvořil Requiem za sen na druhou. I vy prožíváte absťáky a bolesti spolu s hrdiny, i vy toužíte se z toho dostat, i vy máte sucho v ústech a svrbí vás celé tělo a ve finále vás film definitivně zbaví poslední špetky iluze. Pro některé postavy konec příběhu nabízí "cestu ke hladině" a jiné svrhává do ještě větší hloubky.

Jako perličku mohu uvést, že jednu malou roli bachaře si zahrál i sám Selby. 


I když je to už třicet let od vydání knihy a deset let od natočení filmu, můžu nestárnoucí působivost ohodnotit dvojnásob. Knize i filmu dávám plné skóre.