Teda jak mohlo něco tak malého takhle vyrůst?

Když k nám to Šmudliště přišlo, sotva to bylo vidět na polštáři. Sotva se to nahnulo nad misku a sotva to zvedlo tlapky ze země. Dneska už se Šmudla na polštářek nevejde, do misky už čumák ani nestrčí a s obříma tlapama vyskočí nejenom do postýlky, ale taky mě pěkně podupává.

Jak mohla ta Šmudla tak vyrůst? To nechápu. Já jsem pořád stejně veliká a jenom koukám, jak ta černá Šmudlinka vedle mě roste. Jestli poroste ještě chvíli, už se nevejde ani do pelíšku, ani do postele a nakonec jí mamky budou muset vystrčit ven na ulici, aby nezbořila barák. A to by se mi zasejc stejskalo, protože jí mám ráda a je to přeci jen moje sestřička.

Ale prosímtě - Šmudlinko, už nerosti! Už jsi velká dost!

Dost velká na to, abys mě zalehla, abys mě vyžrala misku, abys mě přeprala i abys mě ochránila.