Pohádka o lípě

Narodila se v malém hájku na okraji lesa. Vedle ní byla spousta jiných mladých stromků. Až o kousek dál rostly již staré jilmy a buky. Lipka prožívala dětství jako ostatní kolem ní.

Když nabrala trošku rozumu do letokruhů, zamilovala se do blízké Břízy. Tahle bílá krasavice byla o něco starší, ale to jak se kymácela ve větru, jak své listy naklápěla ke slunci, to Lipku přitahovalo. Občas se jí užuž dotknula svými větvemi, ale pak ucukla, styděla se.

V dlouhé chvíli přihlížela v hájku legráckám dvou mladých Dubů, kteří si dělali šprťouchlata z kolemjdoucích, přihlížela umrtím několika přestárlých Jilmů a také přihlížela závistivé roztržce Javořice se sousední Olší. Olše měla pod sebou lavičku na níž sedávali milenci a Javořice jí to záviděla. Nakonec došlo i na lámání větví a vyorávání kořenů. Lípa byla sice dost daleko, ale věčné hádky jí rušily z přemýtání o její Bříze. V hájku bylo zkrátka veselo i smutno.

Láska k pružné Bříze neustávala. Když se pak vysévala, snažila se po větru směrem ke své lásce, ale její semínka dopadala všude jen ne tam. Bříza s ní navíc vůbec nemluvila a nevšímala si ji. Lipka se smutkem z té nešťastné lásky skoro rozetnula ve kmeni a vrásek do kůry jí taky přibylo, ale nakonec uznala, že je to marné a raději se otočila a Břízu nechala nadobro být.

Jak šel čas, kmen jí sílil a koruna košatěla. Byla krásnější, i když stále nešťastná. I v hájku se udály změny. Dva Duby nechali přesadit jinam, takže už tam nebyla taková legrace. A nové stromky vysazené po levé straně byly hrozně nafoukané, nějaké zahraniční odrůdy. Lipka celé dny přemýtala o svém údělu. Že žádná jiná Lípa nebo Bříza není na dosah, aby jí mohla pohladit svými listy a povídat si s ní o svých pocitech a touhách. Byla sama.

Jedno jaro se do hájku zatoulalo semínko. A jak šla léta, hnedky vedle Lipky vyrostla malinká Líska. Kmínek měla rovný, ale tenký. Lipka si toto své děvčátko vzala pod své větve a chránila ji. Zahradník je nechal vedle sebe, protože se mu spojenectví dvou stromů líbilo. Líska se do Lípy postupně zamotala větvemi a kmeny se k sobě tak přichýlily, že vypadaly jako krásné sousoší. A zůstaly dodnes.

Kdybyste je chtěli vidět i vy, navštivte ten park a poslouchejte chvíli hovorům stromů. Oni vás tam dovedou...