Láska mého dětství
A v poslední době ji stále potkávám. Jakto?
Když jsem byla malá, tak jsem si to pouštěla stále dokola. Spejbl a Hurvínek. Byly to desky, které se točily a točily a když se dotočily, tak se zase roztočily. Abeceda slušného chování, Hovory u Spejblů, Na výletě, První pomoc a další Hurvínci a Spejblové a Máničky a Kateřiny...
Láska, která přetrvala doteď. V práci to teď poslouchám znovu, ale starýma ušima. Dokonce se mi vybavují vůně a pocity, které jsem přitom měla tenkrát. Pamatuji si místa, kde to přeskakovalo. Kdy jsem musela vstát od hraček a postrčit jehlu. Slunný dětský pokoj, zelený koberec, klid a bezstarostnost se mi teď vrací. S hlavou plnou starostí si přitom krásně odpočinu.
Kdyby to tak šlo se vším...
17.3.09
|
Téma:
Deník
|
2 komentářů:
Spejbl s Hurvínkem odkojili už tolik dětských generací... A ještě spoustu dalších odkojí. Sice nestárnou, ale přesto jsou jako víno: čím starší, tím lepší.
Skvělé je, jak Kirschner elegantně předal Kláskovi otěže. I to je doklad jeho velikosti.
Okomentovat