Pulitzerova cena na dosah...

Ve druhé lekci se podíváme na tvorbu příběhu z různých stran. Nejprve si musíme rozhodnout, jestli budeme vyprávět něco svého první osobou anebo třetí vázanou anebo úplně z pohledu shora.

Protože budeme popisovat něco, co se nám přihodilo a na co jsme pyšní, použijeme první osobu:

Ráno jsem šel pro noviny a udeřil toho pitomého trafikanta Vránu, co mi svedl ženu.

Kdybychom tam vložili slovo "konečně", už by to neznělo tak silácky a rozhodně.

Ráno jsem šel pro noviny a udeřil konečně toho pitomého trafikanta Vránu, co mi svedl ženu.

Možná bychom v tomto případě použili raději třetí vázanou osobu.

Jiří šel ráno pro noviny a udeřil konečně toho pitomého trafikanta Vránu, co mu svedl ženu.

V této vázané třetí osobě bychom našemu Jiřímu jakoby viseli na zádech a sledovali každý jeho krok. Nebylo by to tak osobní, ale přesto by se daly popisovat věci intimní, duševní pochody Jiřího atp.

Jiří šel ráno pro noviny a udeřil konečně toho pitomého trafikanta Vránu, co si zadováděl s Helgou.

Helga, Vrána i Jiří jsou náhle na jedné rovině, máme ke všem stejný odstup, nikdo z nich příběh netáhne, spíše se nechají vláčet námi vykonstruovanými situacemi. Pohled shora.

Když budeme psát o něčem, na co pyšní nejsme, zvolíme třetí osobu raději hned.

Jiří šel ráno pro noviny, ale opět se mu nepovedlo udeřit toho pitomého trafikanta Vránu, co si zadováděl s jeho Helgou. Jiří byl zklamaný sám sebou. Tato prohra, kterou utrpěl, byla jen další v řadě.

Chceme-li psát román o svých zážitcích, čtenář ocení 'ich' formu, zejména když budeme psát o svých prohrách, zklamáních a nevyřešených sexuálních pnutích. Pohled shora se hodí spíše pro žánry komické, situační, dějepravné a poučné.