Možná je to zbytečné vám vymlouvat kvality tohoto filmu, ale přesto se pokusím...

Po dlouhé době jsem hmátla ve své kinotéce po velmi známém filmu dua Svěrák-Smoljak, v tomto případě podepřeném režisérem Podskalským. Nebudu zde někomu vyvracet nevyvratitelné, podívám se na toto rádoby vtipné dílko poněkud odjinud.

Tak předně je to nejvýraznější nedostatek - přehršel postav. Často se v nich neorientuje nejenom divák, ale i sami herci mezi sebou. Na některých obličejích, zejména "herci" Hrušínském, je vidět, že často ani neví, s kým vlastně momentálně mluví.

Další slabina je právě v přegegovanosti scénáře. Je to taková jakoby lepenice nápadů, která nedrží pohromadě, přestože se režisér Podskalský snažil, co mohl. Spojka Smoljak, který ve filmu spojoval, naopak coby pomocný režisér rozložil co mohl. Nejtrapnější je jeho kreace v bytě Ing. Severína, kde se stylizuje do geniality A. Einsteina. Má to snad znamenat, že i pan Smoljak je geniální? To pochybuji.

Další velkou rezervou filmu jsou dialogy. Často je dán důraz na vtipnost za každou cenu a charaktery tím trpí. Např. hezká postava paní Ježkové se smrštila do několika hlášek, a přitom tato skvělá herečka mohla předvést něco hlubšího. A postava jejího syna a celé jeho rodiny byla škrtnuta úplně. Škoda.

Celý film a vlastně ve všech filmech, ve kterém se objevil Josef Abrhám, přemýšlím o tom, proč všem lidem připadá sympatický? V tomto filmu je jeho postava podmračená, naštvaná až hysterická a vůbec nepůsobí jako člověk, se kterým rádi zajdete na kávu. Z tohoto pohledu závěr filmu působí nepřesvědčivě, neboť by se dalo předpokládat, že se s ním Dana Kolářová rozvede a celá dvanáctisměna tak ztratí smysl. Nestalo se.

Jediné pozitivum filmu je, že byla nakonec škrtnuta postava průvodčího Padrtě, kterou měl ztvárnit Vladimír Menšík. Ten by to opět snad ani nepochopil.

No - celý film je prostě útokem na diváka. Na jeho smích, na jeho mysl, na jeho rozumové schopnosti a na jeho trpělivost. A protože útok je potřeba odrazil protiútokem, dávám nemilosrdných - 12%.