Pohádka o velikém putování

Mladičká slečna Anna šla v práci na záchod a zanechala po sobě počůrané prkýnko. Většinou se ohlédne, ale tentokrát jí to ušlo. Odešla pracovat a hnedky po ní do kabinky sotva stačila doběhnout její kolegyně, paní Macáková.

Ačkoliv se tomu vždycky vyhne, dokonce několikrát počůrané prkýnko nemilosrdně vypucuje, tentokrát si do toho sedla. Sice se potom otřela a s nechutným výrazem šla zase pracovat, ale už si je nesla. Doma pak se přivítala se svým psem, který oblízne všechno zajímavé, co mu přijde pod čumák a oblízl i její stehno.

Když pak paní Macáková šla svého pejska vyvenčit, ten se ochomýtl kolem čuby paní Boříkové a předal jí tak na slince čůránky. Nevědomá paní Boříková si se svou čubou doma často hrála. Často se stalo, že jí čuba oblízla obličej a tak se čůránky slečny Anny dostaly na obličej paní Boříkové.

Sice se tato důchodkyně večer omyla, ale její manžel jí už mezitím stihl políbit na tvář, když se vrátil z práce, a tak si čůránky odnesl k večeři pod vousy. Muži nejsou tak čistotní jako ženy, alespoň se to říká a protože pan Bořík ráno zaspal, ani se neomyl a fofroval do práce. Stavbyvedoucí ho během dne přátelsky poplácal po tváři a čůránky tak putovaly dále na rukách a posléze i na tváři stavbyvedoucího Macáka.

Milenka stavbyvedoucího Macáka byla čirou náhodou slečna Anna. A když pan Macák byl večer u ní a miliskovali se spolu, milenka tak okusila něco svých čůránků takříkajíc z úst do úst.

A to je konec, protože se kruh uzavřel. Sice se spravedlnosti neučinilo zadost, ale aspoň trochu jo.