Láska moje


Já já já jsem byla zase u něj. Uf ufinky uf - byla jsem u něj. Ach. Je tak krásný, tak něžný, tak heboučký, tak hravý, tak veselý a vtipný, tak rozkošný, takový milášek můj.

Chancho.

Hráli jsme si celé dny, pořád dokola a zase nahoře a pak dole. Lítali jsme jako blázni, hráli se všude možně a nakonec jsme si lehli pod okno a koukali spolu na hvězdy. Bylo to móóóc krásné.

A když pak mamky spolu s Chanchíkovo rodinou vypouštěly ten svítící balónek a řekly abysme si všichni něco přáli, tak jsem si přála, abych...ajta, to se nemá říkat.

A pak jsme druhý den zasejc řádili jako pepř a sůl a když jsem byla v nejlepším, tak mě mamky daly do tašky a odvezly pryč od mého chlupáčka drahouška, takže se mi to nesplnilo.

Teď je mi po něm smutno. Pořád ale doufám, že jedné noci Chancho přiletí na tom balónku na naší terasu a už se mnou zůstane napořád. A pak budeme spolu řádit a běhat a dovádět a kdoví, co ještě. Přeju si to mocinky moc.

Tak. A jdu ho vyhlížet.