Pusina se držela a nakonec přeci nevydržela.

Přes celé Vánoce jsme se celkem držely. Nesnědly jsme ani desetinu všeho cukroví, nesnědly jsme ani celou vánočku, ani všechny další ňaminky. Dokonce jsme se ani neopily a nevítaly tak Nový rok s hlavou v míse.

Vánoce proběhly celkem klidně, legrace bylo dost, nic se nám nestalo a abych to všechno nakonec nezakřikla, radši už...

Dneska dopoledne jsme koukali na film a Pusinka si do postele vzala s sebou něco zvláštního. Mělo to tvar oblý a takový podlouhlý. Jako okurka nebo mrkev, ale víc barevné. Tvářila se tajuplně a vlastně dělala, jakože se nic neděje.

"Copak to tam máš?"

"Nic." - mrouskala se Pusina.

"Bane, něco tam máš..." - a když jsem to nahmatala pod peřinou, udivila jsem se.

"Ty tam máš čokoládovýho Mikuláše? Teda..."

Pusina pod peřinkou laškovala s Mikulášem. Celé Vánoce ten chudák probděl nepovšimnut na komodě, opřený o květináč, aby pak jeho život vyvrcholil přímo v naší posteli.