Proč právě o Vánocích mám pocit, že mnoho z nás nejsou vlastně námi?

Jednoduše.

Zrození jednoho vyvoleného před dvěma tisíci lety a mnoha dalších vyvolených v průběhu věků nám dává najevo, že se stále máme od koho učit. Že stále máme možnost udělat krok kupředu. Krok v evoluci anebo prostě jen ve slušném chování. Ne každý je tohoto kroku ale schopen.

A to mě přivádí na myšlenku, že ne každý je člověkem moudrým. Anebo, že jsou již mezi námi lidé "rozumnější", na vyšším stupni. Ne - nejsou to Vesmírní lidé ani jiná náboženská hnutí, dokonce ani prezident Spojených států.

Jsou mezi námi všude. Chápou druhé lidi v jejich bolesti či smutku, jsou ochotni pomoci bez nároku na cokoli, nevysmívají se slabším či postiženým, jsou slušní, trpěliví. Nestarají se o to, co má druhý, ale raději se snaží mít sami vše to, co potřebují. Nevnucují druhým své, neomezují, prostě dělají Zemi čistší, hezčí, svobodnější. A když dojde na lámání chleba, jsou dost silní a chytří, aby se obešli bez prolití krve.

Nejsou to superlidi ani Nadčlověk. Nemají šest prstů ani větší mozek. Prostě jen jejich chování odpovídá tomu, čím jsou.

Možná, že v některých částech světa jich je víc než v jiných. Možná, že se jich nerodí stejně jako jiných. Možná, že nejsou na první pohled tak úspěšní jako jiní. Ale je jisté, že se máme od nich pořád co učit.