Pohádka o třech úkolech...


Výjev první

Je všední odpoledne. Ticho pražské ulice náhle prořízne zvuk blížící se tramvaje. Jede v ní jen pár lidí, ale hlavně se v ní veze nácek. Hailuje, vykřikuje svá ničemná hesla a otravuje lidi i vzduch kolem sebe. Prochází celým vozem a všichni se ho bojí. To se mu líbí. Je to tupoun.

Náhle si všimne statné blonďaté ženy v čele vozu, která se ležérně kymácí ze strany na stranu a nevšímá si ho. Jde k ní. Vyvolil si ji jako objekt svého nadřazeného zájmu. Líbí se mu. Zapadá přesně do jeho vkusu. Je už těsně u ní, obličejem se jí takřka dotýká, tramvaj zastavuje na stanici. Lidé dělají, že nic nevidí. Je klid před bouří.

Náhle se žena rozkročí a kopne nácka do koulí a druhým úderem ho zlomeného vykopne na ostrůvek ven z tramvaje. Neví, co se děje. Tramvaj zavře dveře, zazvoní a pokračuje dál tichou ulicí. Dostal co mu patřilo, pomyslí si mladá žena a stejně jako předtím se ledabyle opře a znuděně vyhlíží z okna.


Výjev druhý

V tramvaji sedí tichounká drobná dívenka, která celý tento výjev sledovala se zaujetím, zvláště se zaujetím pro krásné tvary té statečné bojovnice. Její vykreslenou postavu, její prsa, nohy i rozevláté vlasy, to všechno v té chvilce jí cele omámilo. A když blondýna vystoupila, ona také. Sledovala jí po ulici. Sledovala jí za roh, v další ulici a nakonec za ní fascinovaně zašla až do domu, po schodech nahoru a nakonec stanula spolu s ní před dveřmi bytu. Blondýna si jí náhle všimla.

"Copak, děvenko, co bys ráda?" - pobídla její nesmělou tvář a zasunula přitom klíč do zámku. Dívka mlčela.
"No tak pojď dál." - vešla a nechala za sebou otevřené dveře.

Pak si spolu uvnitř povídaly, starší nalila té mladší víno, znovu si povídaly, seděly na zemi vedle sebe, párkrát se dotkly prsty, žena obdivně spočinula na svitu mladistvých očí. Drsoňka a něžná dívka se zkrátka našly.


Výjev třetí

"Když budeš chtít být v mé přítomnosti a budeš chtít zvědět něco z mých plánů, musíš pro to něco udělat. Musíš splnit některé mé úkoly, abys dokázala, že jsi toho hodna. Že můžeš patřit do mé společnosti, že jsi hodna velikých skutků."

Touto větou jí otevřela dveře do svého světa a mladá dívka s učenlivým pohledem přikývla. Ano, chce se dostat do její blízkosti, chce být její součástí, splní ty dané úkoly a bude jako ona.

"Tak tedy - prvním úkolem je, že musíš sbalit dívku, přivést ji sem a pomilovat se s ní tady, před mými zraky. Když to dokážeš do zítřejší půlnoci, řeknu ti o druhém úkolu."

Dívka rozmarně kývla a políbila svoji učitelku a hrdinku na tvář a vyšla do ulic, aby splnila svůj první úkol. Těšila se na něj, chtěla své lásce dokázat, že je jí hodna. Zašla do baru, opila tam jednu povolnou slečnu, doprovodila jí do bytu své lásky a před jejími zraky jí vysvlékla a něžně znásilnila. Očima přitom sledovala, jestli její pohyby kvituje blondýna za závěsem s libostí, jestli její pohledy jsou dostatečně vášnivé a libé. Pak svojí oběť oblékla a vypustila na ulici a vrátila se natěšena do hříšného bytu očekávajíc druhý úkol.

"Dobře sis vedla, maličká..." - pobídla svoji žákyni statnice v kožené minisukni a se svázanými vlasy do copu: "ale druhý úkol bude mnohem těžší." Dívka si nervózně poposedla.
"Do zítřejší půlnoci mi přineseš sedm různých kalhotek od sedmi různých žen sebraných sedmi různými způsoby." Ech - vydechla dívka, to je těžký úkol.

"Tak dokážeš, že jsi mne skutečně hodna. Pokud tento úkol zvládneš, čeká tě třetí a poslední. Potom tě zvím mé tajemství."


Výjev čtvrtý

Dívka první kalhotky sehnala bez obtíží, prostě jen z domova sebrala z prádelního koše kalhotky své sestry a strčila si je do kabelky. I druhé získala snadno, ve škole ukradla své spolužačce při tělocviku její srdíčkové kalhotky, které přidala k těm prvním. Pak chodila po městě a přemýšlela horlivě, jakými způsoby ještě může tento artefakt získat. Napadla jí už jen krádež přímo na těle. Vešla do obchodu s prádlem a vetřela se do jedné kabinky, tam násilně vysvlékla dívku, co si právě jedny tyrkysové zkoušela a rychle vyběhla ven. Byla zchvácená, vystrašená, byla zlodějkou, ale byla zároveň pyšná na to, že dodrží slovo své lásce a zví její tajemství.

Naštěstí byl ten den večírek jedné její spolužačky, takže nebyl problém tam jednu povolnou dívku opít a na záchodcích jí zbavit prádla nejintimnějšího, které měla na sobě. Předtím si zahrála hru s jednou svojí dobrou kamarádkou, že si vymění své kalhotky před zraky jejich nadrženého spolužáka, který o takovou zábavu vždycky stál. To, že měla oblečené na sobě dvoje, a že ty kamarádčiny přidala jednoduše k těm předchozím uloupeným, svým kamarádům zatajila. Už jich měla pět. ještě dvoje, libovala si, ale zároveň jí stále víc docházelo, že další způsob jí už asi nenapadne. Byla náhle v koncích.

"Ve spánku!" - vykřikla náhle sama pro sebe. Přece ještě žádné kalhotky neuloupila ze spící ženy - to bude šestý způsob. A hned to provedla jedné bezdomovkyni v jedné zapadlé ulici. Smrděly, ale byly šesté. Měla radost. Vrátila se domů, přepočítala ještě jednou své úlovky a bylo jich skutečně jen šest. Jedny chyběly. Měla hlavu prázdnou, nic jí nenapadlo. Šla se umýt, opláchnout si obličej alespoň, aby se osvěžila. V koupelně jí to náhle trklo. Jak to, že jí to nenapadlo už dřív? Vylítla z koupelny, z bytu, šílená radostí se vrhala pod auta a bláznivě naskakovala do tramvají aby se dostala do bytu své milky co nejdřív, ještě před půlnocí. Stihla to. Stanula přede dveřmi, udýchaná, ale s pytlíkem sedmero kalhotek hrdě nesouce v ruce.


Výjev pátý

Bojovná blondýna zkoukla úlovky, přičichla ke každému, hodnotila splnění úkolu a vždy se očkem mrkla na svoji žačku. Ta byla cele oddána své nejvyšší, do které byla už teď zamilovaná až po uši.

"Jak to?" - řekla náhle žena s koženým páskem na krku, "tyhle nejsou použité. Ty jsou vyprané. Úkol jsi tedy nesplnila."

Dívka poklesla v kolenou a nechápavě se zadívala do očí své představené. Úkol nesplnila, celý její dosavadní sen se jí zhroutil jako pápěří. Byl konec. Žena potupně odhodila sedmero kalhotek na zem, otočila se ke své žačce zády a chtěla odejít.

"Tak počkej!" - zavýskla najednou dívka a předskočila před svojí učitelku a přímo před ní si vysvlékla svoje kytičkové kalhotky, zamávala jimi vítězoslavně ve vzduchu a smála se na celé kolo.

"Tady jsou ty sedmé!" - volala a pusinkovala svojí statnou milku ze všech stran. To starší zlomilo a objala svoji křehotinku v pase a nakonec se povalily na gauč a setrvaly tak v milostném objetí.

Třetí úkol nenechal na sebe dlouho čekat. Statnice nechtěla poté, co se i ona do své milky zamilovala, trvat dále na svých zásadách, ale dívka chtěla třetí úkol stůj co stůj. Hra se jí líbila. Žena se bála toho, že třetí úkol určitě nesplní, protože žádná z dívčiných předchůdkyň jej nesplnila. Navíc se do žádné takové předtím nikdy nezamilovala. Měla to těžké, ale přesto jej nakonec vyslovila.

"Dát mi něco, co mě skutečně překvapí. To je třetí úkol."

Tak a bylo to venku. Třetí hádanka byla opravdu něco docela jiného. Byla mnohem víc záludná a taky o mnoho těžší. Taková nejistá, jakoby byla přímo určená k tomu, aby jí nikdo nemohl splnit. I dívce se náhle podlomila kolena. Něco, co jí skutečně překvapí? Co to může být? Čím ji mám překvapit o tolik víc, než třeba bonboniérou anebo polibkem na ona místa. Nevěděla. Šla domů a celý příští den si s tím lámala hlavu. K večeru se zklamaná vydala do bytu své milky.


Výjev šestý

"Napadla mě spousta věcí, velkých i malých, ale nic o čem bych určitě věděla, že tě to překvapí. Taková věc mě skutečně nenapadla. Ale když mě dáš ještě pár dní na rozmyšlenou, tak se mi úkol jistě podaří splnit." Těmito slovy uhranula svojí starší milenku. Žena by klidně dívce úkol odpustila, klidně by jí dala vybrat ze tří možností, klidně by jí i řekla ve vrcholu milostného aktu řešení té hádanky, ale sama ho nevěděla. Sama si hádanku vymyslela jako obranu před cizím světem, Jako takovou hru s dívkami, od kterých chtěla mít vždycky odstup. Chtěla být dostatečně silná a sama, aby přežila. A teď? Teď se zamilovala do toho křehkého stvoření, co tady před ní stojí zkroušené a prosí o další den navíc. Jak uboze dopadla.

"Netrvám na úkolu, řeknu ti své tajemství i bez něho, protože už jsi moje. Když se ti podaří úkol později splnit, budu ráda, ale netrvám na tom." - řekla nakonec hrdinně a tvrdě. A potom své žačce ukázala svoji třináctou komnatu. Vyprávěla jí o tom, čím se živí, jak si vydělává na ten přepych ve kterém žije, jak olupuje postarší důstojné pány, jak se nebojí jejich zloby, jak jsou jí muži odporní, jak je přitom zesměšňuje, jak jí to baví a jak by chtěla mladou dívku také do těchto zlověstných her zapojit. Dívka nakonec fascinovaně přikývla.


Výjev sedmý

V jednom bytě se povaluje na posteli postarší muž v kabátě, značně poblouzněný. Nad ním se sklání žena, statečná bojovnice za ženská práva, za silnou ženskou ruku, za svéprávné ženské srdce a za ní se krčí mladinká dívka, vyzývavě oblečená do minikostýmku s velkým výstřihem a křiklavou rtěnkou. Není to prostitutka, ale nemá k ní daleko. Žena bere jeho peněženku, strká si velké bankovky do kabelky a poté povrchně opouští pokoj. Za ní ven z pokoje cupitá novicka. Výjev je zdá se dokonán.

"Mám pro tebe překvapení." - řekne náhle ve dveřích mladý hlas. Žena se otočí. Usměje se na svoji žačku a čeká natěšeně, co se bude dít. Že by se s ní chtěla dívka milovat přímo tady, že by jí chtěla poděkovat za získané zkušenosti, že by jí chtěla hřejivě obejmout?

Cvak. Překvapená statnice má ruce v poutech a novicka se vítězně na svoji učitelku ve zločinu usmívá.

"To je splnění třetího úkolu. Dávám ti něco, co tě musí určitě překvapit."

Za chvilku už do pokoje vchází dvojice policistů a odvádějí podvodnici pryč. V pokoji setrvává jen dívka a opilý muž.

Ta křehká mladá dívka z tehdejší tramvaje pohlédne nyní z okna na svoji hrdinku a naposledy jí symbolicky přes okno pohladí. Svit v očích, který žena na ní od počátku obdivovala, i nyní za oknem ještě naposledy zahlédne. Pak ji naloží do auta a odvezou pryč. Je po všem, všechny úkoly jsou splněny.