Píseň o dívce

Katka byla krásná a živá holčička. Maminka jí koupávala ve vaničce a vždy s ní laškovala, dávala jí na hlavu mycí houbu a smála se, že má doma princeznu s houbovou korunou na hlavě. Houba opravdu připomínala královskou korunu.

Katka vyrostla, chodila do školy a měla za úkol předvést nějaké lesní zvířátko. V lese našla velikou muchomůrku a dala si ji na hlavu. Ostatní děti se smály a zatímco ony předváděly srnky a veverky, Kateřina byla houbou.

Když jí bylo dvanáct, s jednou dívkou, do které se zamilovala, byla ve vaně. Čvachtaly se tam a povídaly si. Katka dala najednou své tajné lásce mycí houbu na hlavu stejně tak, jako kdysi její maminka. Svou lásku jí ale nikdy nevyjevila.

Katka, coby osmnáctiletá rebelka, se spustila v jednom baru s mužem. Dovedla ho do svého bytečku a svedla ho tam. Skončili ve vaně, muž jí měl a když už byl při vrcholu svých sil i vzrušení, Katka vzala mycí houbu a plácla ho přes obličej a nakonec mu vylila vodu na hlavu. Muž se rozzuřil a zbil jí. Pak odešel. Katka nasáklá vodou jako houba ležela ve vaně ještě dlouho.

Ve stejné vaně o pár měsíců později Katka byla se ženou. Byla krásná a něžná a když se tak mazlily, katka ani neměla pomyšlení na něco jiného. Až docela na konci, v objetí, vzala svou houbu a smála se: Podívej, jsem tvoje princezna s houbou na hlavě.

Katka se svojí partnerkou povily s pomocí lékařů děcko. Pečovaly o svoji zrzavou holčičku, učily jí slova i hry a vždy, když jí koupaly, provedla Katka stejný rituál, jako kdysi prožila ona.

Dcerce bylo akorát osm, když měla za úkol donést do školy něco s přírodními motivy. Rodinka se prošla lesem i pasekou a večer pak udělala houbové skřítky. Dcerka je donesla do školy a dostala jedničku.

Katka vařila své dceři a jejímu chlapci houbový guláš. V kuchyni to vonělo lesem a Katka dostala jen tak mimoděk políbení pod houbou od své životní lásky. Stejné, jako by stály pod jmelím.

Ve věku šedesáti dostala Kateřina k narozeninám ozdobný klobouk s kvítím a houbami. Smála se, že už teď je houbová královna nadosmrti. Měla kolem sebe svou rodinu a byla šťastná.

Na hřbitov přichází zrzavá žena a nese květiny. Zastaví se u hrobu zapadaného listím a očistí jej. U desky je pár malých houbiček, jakoby se snažily prodrat skrz hlínu a listí. Žena položí květiny a spočine. Jak je to dávno, co její maminka jí dávala houbu na hlavu. Její smích jí teď v hlavě zní...

.