Lesbická pohádka o dvou statných soudruzích z oblasti Kemerovo z malé vesničky Tabuparasratarvesk a jedné oslici, která vše rozlouskla



Žili byli dva mládenci. Aknikin byl pevně rostlý, s hustou kučeravou kšticí, Anah byl tlustý v těle a vyzáblý na duchu. Žili spolu v jedné chaloupce, téměř na okraji vsi. Byli chudí, ostatně jako všichni ve vsi, a tak si umluvili, že tvrdou prací v lesích a pastvinách si našetří nějaký ten rubl a zakoupí oslici. Na mléko a nošení dříví z lesa.

Léta spořili a spořili, dívek si nevšímali, na zábavy vesnické nechodili, a tak si mohli za pět let koupit na trhu oslici. Dali jí jméno Nataša a doma se o ni pěkně starali. Dojili jí, hladili, hýčkali a Aknikin ji dokonce jednou políbil. To když mu dala takhle v neděli nadmíru mléka.

Po čase však mezi oběma mládenci rostla nevraživost. Sami to zprvu nevěděli, ale pak jim to došlo. Jeden tomu druhému Natašu záviděl. Chtěli s ní být oba a nejlépe pořád. A pak se to stalo.

Jednou večer přišel Aknikin z lesa trochu dříve a zahlédl, že Anah, který se ráno vymluvil na slabost a zůstal v posteli, je ve stáji u Nataši. Vběhl proto zlostně a burácivě do stáje a zahlédl Anaha, jak stojí u Nataši a kalhoty má spuštěné u kotníků.

Aknikin přistoupil k mlčícímu a stojícímu Anahovi, ale ten se ani nepohnul, jen tupě zíral někam dolů. A když posvítil lampou Aknikin Anahovi do tváře, uviděl prázdné zoufalství.

Až toho večera u oslice Anah zjistil, že je dívka.

Od té doby žili spolu Aknikin a Anaha spolu jako druh a družka. A oslici koupili na trhu solný špalek, aby se jí odvděčili za to, jak jim pomohla.

.