Poněkud drsný nadpis?

O Haiti jsem nikdy nepřemýšlela. Dnes o něm slyším neustále, tragédie lidských životů mě vždy zasáhne a tragédie celé země také. Je ale otázkou, zda zemětřesení nebylo vlastně určitým vysvobozením z vleklé tragédie trvající mnoho desítek let.

Je potřeba o Haiti zjistit pár věcí. Je to chudá země. Strašlivě chudá a hrůzostrašně zaostalá. HIV, děti narozené doslova do stoky, hladu a bídy. Ze zvědavosti jsem jukla na mapu a zjistila, že hlavní město Port-au-prince je vlastně jeden veliký slum. Tam snad ani nemělo co spadnout? A když to spadlo a celá zeměkoule vybere peníze, aby se tam postavilo něco rozumného, jako třeba kanalizace, domy a školy a aby se země postavila na nohy - není to spíš k dobru věci?

Na těchto přehledech mě také vždy upoutá skutečnost, že je velmi důležité, že 80% obyvatel je pravé katolické víry a že zbytek jsou adventisté nebo něco podobného. To je velmi důležité, zejména, když se vám páté dítě rodí s HIV a nemá prakticky co jíst!

Pomoc Haiti je potřeba a i naše rodinka poslala nějakou tu částku. Mnohem důležitější pro nás je ale si uvědomit, že naše hospodářská a kulturní vyspělost v regionu, kde půl roku musíme topit, kde nemáme úrodu dvakrát do roka a kde jsme si všechno museli velmi dobře plánovat do budoucnosti, abysme vůbec přežili, je zásluhou naší pracovitosti, naší spořádanosti a to, že posíláme děti do škol místo na skládku. A to by asi byla jediná skutečná pomoc i těmto končinám.