Jarda mě na svém blogu opět inspiroval k napsání článku.

Lízání.

Je to činnost, kterou ve svých životech provozujeme neméně často než kočky. Nejde jen o hygienu, kdy si pomyslně lížeme licousy, uhlazujeme vlásky a upravujeme tvar obočí, které pak vraštíme na nepřítele. Nejde jen o jídlo, kde olizujeme kdeco. Ale také o sex. Lízání je bez jakýchkoli podrobností a neslušností velmi slušně zastoupeno ve všech věkových kategoriích a pohlavích napříč.

Další činností, kterou tak můžeme pojmenovat, je lízání si ran. Z bitev prohraných či vyhraných, ať už v kancelářích nebo na fotbalovém hřišti. Lízání ran krvavých či šrámů duševních je zkrátka naší bežnou denní aktivitou. Lizání  zde ale nekončí. Co takhle kratičké úsloví - "Vyliž si...", kterým častujeme druhého. A zpravidla těsně před získáním šrámů a ran, ze kterých se lížeme mnohem déle.

Doma se necháme oblizovat našimi domácími mazlíčky, každou chvíli se musíme vylízat z nějaké šlamastiky, občas slízneme smetanu za cizí skutky a velmi pravidelně, zejména v dětských letech, za své skutky slízneme pohlavek.

Takže vidíte, že lízání je nejen naší denní aktivitou, ale velmi potřebnou a častou.

PS: Díky, Jardo. Doufám, že si to neslíznu...