Včera jsme byly na divadle a samy pak předvedly taky pěkné divadlo.

Pusinka velmi pěkně popsala divadlo první, které se i mě velmi líbilo a moc jsem se pobavila. Po skončení divadelní tragikomedie však nastala ta skutečná, protože jsme nakonec odjely každá domů svou tramvají. A jak to bylo? Tak.

Po potlesku uvaděčka oznámila, že na nás čeká premiérové mecheché, kde bude drobné občerstvení a pijanda. Já chtěla domů, protože jsem měla hlad a těšila jsem se za fenečkama, ale zase jsem nechtěla zkazit zážitek Pusince, která to má ráda. Jak jsme se tak nemohly rozhodnout, jestli vydržet nebo jít, Pusinku jsem svojí nerozhodností naštvala, až nakonec sebrala kabáty ze šatny a vyšla ven z divadla. Právě v té chvíli přinášeli na podnosech chlebíčky a jak jsem je zahlédla, dostala jsem na ně chuť a zůstala tímpádem uvnitř. Pusinka na ulici chvíli stepovala, pak šla na roh ulice a nakonec na tramvaj. Já vyběhla potom taky na ulici a nikoli v romantickém doprovodu, jak bych to čekala, ale jako rozvrkočená kravka jsem klopýtala ulicí, taxíkáři na mě volali, kozačky se mi bořily do kočičích hlav a sukně mi lítala ve vltavském větru, takže jsem vypadala jako opilá šlápota. Nakonec jsem dojela domů jinudy a přesvědčena, že už nikdy nepromluvím, protože všechno jen kazím.

Nakonec jsme se usmířily, ale mohly jsme si to klidně odpustit, protože bysme si to první divadlo nezkazily. No - určitě se tomu za dvacet let zasmějeme. A možná víc, než kdyby se ten večer odehrálo divadlo jen jedno. Kdo ví.