Čtěte dále...

V pátek jsme šly do divadla na Donutila. Tahle "hoch" akce byla bezva až do chvíle, než jsem zjistila, že nemám prstýnek.

Kde jsem ho jenom mohla ztratit?

Doma jsem ho měla. Ještě před divadlem jsem ho měla. Ještě ve foyé jsem ho snad taky měla a na záchodě už ne. Kde asi skončil? Prohledala jsem kabinku, prohledala jsem umyvadlo, prohledala jsem podlahu a když jsem začla prohrabovat odpadkáč s použitými ubrousky, vešla na toaletku Pusinka a za ní asi další tři ženské.

Já byla na zemi, všude kolem plno papírků, div že jsem neměla ten koš na hlavě.

"Co tady proboha děláš?" - lekla se Pusinka.
"Já jsem ztratila prstýnek. Tenhleten." a ukázala jsem zoufale na prázdný malíček.
Pusina se chytla za hlavu, pojď prosímtě, kašli na něj. A styděla se za mě i za sebe i za obě naše rodiny do desátého kolena, protože my všichni jsme teď tady v Národním divadle potupně zeli v odpadkáči.

Nakonec jsem ho, docela na konci představení, našla v kabelce. Sklouzl mi tam, potvora, když jsem biletářce podávala lístky. Ty jsem tentokrát nezapomněla...