I když trochu možná jo...


Prosté věci jsou prostě prosté. Třeba jak se dělá máslo, jak okovat koně, jak podojit krávu, jak sestrojit letadlo anebo jak dostat člověka na Mars.

Z pohledu zítřka je dnešek prostý.

Některé věci kolem nás mě připadají přinejmenším úsměvné. Cargo kult. Kmen kdesi v Indonésii věří, že letadla bílých lidí jsou Bohy a tak po vzoru bílých postaví v džungli primitivní letiště, primitivní rákosovou věž, runway, dokonce i letadlo z bambusu a čekají. Čekají, hledí do nebe a věří. Cargo se jim stalo náboženstvím.

Bílí zase věří, že Ježíš Kristus byl synem božím. Rituály jsou takřka stejně prosté a legrační. Skutečný Bůh je podobně jako u Carga nejspíš někde jinde. Ale na tom nezáleží. Třeba to stačí.

Vědci objevili miliardkrát menší částice než je atom, nějaké struny. Z toho prý je vesmír. Ráda tomu věřím a zdá se mi to fantastické, obskurní ale skutečné zároveň. Cítím se být vzdělaná a předpokládám, že tohle je tedy konečně ten Bůh. Bůh hrající na struny. Vesmírný virtuos.

Jsem ale patrně stejně naivní a pro smích, jako cargo lidé a jako křesťané. Nejspíš všichni stojíme na želvě se čtyřmi slony...