V den slavnosti bříz


První březen prý staří Slované uctívali jako začátek roku. Jako den, kdy břízy pouští první mízu. Dnešek tak opravdu voněl. Dokonce i v Praze.

A já se v tento den ocitla v nejkrásnější barokní knihovně u nás a možná na světě. V Klementinu uprostřed březnové Prahy.

Z té barokní knihovny se stále expeduje, což je ohromné. Knihy jsou tam s nabílenými hřbety, aby jako bílé klisničky byly v tom šerém baroku dobře vidět. V regálech dole u nohou jsou ty největší a nejtěžší a docela nahoře ty malinké. Jak praktické uspořádání. A historie naší vzdělanosti je tam nasáklá všude.

Uvědomila jsem si, jak ohromný pokrok lidstvo udělalo. Tak ohromný, že si toho ani nevážíme. Jak velký krok od chvíle, kdy na březový svitek kůry nějaký mládenec vyryl srdíčko své dívce, aniž by uměl psát. Na březovou kůru, která se do té doby hodila jen k rozdělání ohně. Srdce vyryté do kousku stromu, ze kterého jsou třeba i všechny ty knihy s bílými hřbety. I břízy jsou bílé...

(poprvé publikováno 1.3.2007)