Pohádka ze středověku o krvi, lásce a neštěstí



Anna byla zemanská holka. Její otec měl tři vesnice a tak si Anna mohla dovolit více, než prosté dívky ze vsí. Přesto byla skromná, obyčejná a milá. Něco na ní však bylo neobyčejné.

Zatímco se jiné dívky koukaly po mužích z okolních vsí, Anna se zakoukala do jedné takové tiché a nemluvné bytosti. Vábila jí svojí ladnou postavou, uhrančivýma očima a temnými vlasy. Tahle osoba vycházela ven ze svého domu jen po setmění a s nikým se mnoho nebavila. Sbírala byliny a vařila lektvary. Všichni ve vsi se jí posmívali a i trochu báli. Byla prostě jiná.

Nikreff.

Anička jí zprvu sledovala z povzdálí, ale časem se odvážila ji oslovit. Den za dnem se nechávala vábit jejími kouzly, jejími rty a krásným hlasem. Jednou jí Anna dokonce zkrze okno zahlédla nahou při koupeli. Zamilovala se do ní. Nikreff od sebe Annu nejprv odstrkovala. Nechtěla se zaplést s lidmi z vesnice, zejména s otcem Anny, který si to nepřál. Zemanská holka ale stále víc naléhala a její nešťastně zamilované oči hrály na duši Nikreff, že nakonec podlehla dívčímu kouzlu. Anna u ní párkrát zůstala na noc, pak se k ní nastěhovala a byla šťastná. Ne tak její otec.

Bál se ostudy, úpadku rodu a vůbec potupy. Povolal proto chrabrého rytíře Svaroga, aby Annu vyrval ze spárů té čarodějnice a nejlépe aby tu černokněžnici zabil. Svarog přijel na koni s pochodní. To byla jeho pověstná zbraň. Chlubil se tím, že nepotřebuje meče neb má tak silný dech, že foukne-li do pochodně, spálí na uhel vše v dosahu několika metrů. Svarog se otci líbil i jako ženich pro Annu. Silný, bohatý a statečný. A tak jej vyslal vstříc dobrodružství.

Anna s Nikreff byly toho času v lesní chatrči, kde Nikreff měla na sušení byliny a kde dívky byly o samotě jen se svojí láskou. Anna byla v poslední době celá zkřehlá a dost často krvácela, byla nemocná. Vždy po chvíli si musela lehnout smrtelnou únavou a Nikreff se o ní starala. Anna si jednoho dne povšimla, že na krku má dvě jizvy jakoby kousnutí od komára, ale nechala to být. V lese je jich plno.

Pozdního dne, kdy Svarog dorazil k chatrči, byla Anna zase na loži. Svarog sedě na koni a s pochodní v ruce obestoupil Nikreff.

"Unesla jsi Annu, dceru zemana a já ji teď vrátím otci zpět!"
"Nemáš na ni právo. Je to její volba. Odejdi."
"Ty ustup, čarodějnice. Omámilas ji lektvary a teď ji držíš ve své chýši. Zabiju tě, když mi ji nevydáš."
"Nebojím se tě kašpare. Anna je nemocná. Leží, nemůže chodit ani jet na koni. Až se uzdraví, sama přijde, když bude chtít."
"Lžeš - jsi upírka a čarodějnice. Mám právo tě zabít. Zeman mi dal slovo i pečeť."

A tak Nikreff se Svarogem o Annu soupeřili. Svarog šlehal plameny kolem sebe jak pominutý, Nikreff vždy uskočila a chrstla mu do očí prach a kopřivy. Svarog už byl vyčerpán a pochodeň mu už uhasínala, ale nakonec přeci jen Nikreff ohněm zasáhl a ta spadla spálená na uhel k zemi.

Svarog vítězně vstoupil do chatrče. Byla už tma, ale přeci jen nalezl Annu na loži. Naložil ji na koně a vrátil se s ní do vesnice. Otec byl šťasten, povolal ranhojiče a bylinkáře, aby Annu vyléčili z toho upírského omámení, aby mohla být co nejdřív svatba, ale nic nepomohlo. Anna krvácela stále víc a víc, slábla až nakonec umřela. Smutkem po Nikreff i z nemoci, kterou měla. Všichni z toho obvinili tu tajemnou upírku a litovali Annu, že propadla jejím spárům.

Nikdo se už teď nedozví, že kdyby spolu dívky zůstaly, ještě by nejspíš obě žily. Anně pomáhala náhradní krev, kterou pro ni upírka Nikreff po nocích vysávala. Ta krev, která jí patrně chyběla v boji se Svarogem, byla největším důkazem její lásky.

.