Pulp fiction - recenze naruby

Quentin Tarantino natočil před mnoha lety tento film pro pamětníky, který v soukolí času zkrátka neobstál.

Film je nízkorozpočtový, nějakých výbuchů a efektů se v něm pochopitelně nedočkáme. Na čem ale Tarantino nešetřil, je množství příběhů, postav, nepropracovaných dialogů a nesmyslných dějových zvratů. Je vidět, že nejslabší stránkou Tarantina je právě scénář. Jedna postava splývá s druhou, děj se neuvěřitelně zaplétá a nic nedává smysl.

K chaosu přispěl hlavně střih. Nejoblíbenějším nástrojem Tarantina jsou určitě nůžky. Stříhat a stříhat bez rozmyslu. Škoda, že film nakonec nesestříhal do podoby reklamního šotu.

Filmu nepomohla ani hudba. I zde se stříhalo. Skladby jsou na sebe chaoticky nalepené a je vidět, že bylo málo peněz na pěknou původní nesestříhanou hudbu. 

V poslední řadě musím zmínit výběr herců. Ten také nepomohl. Tarantino chtěl udělat dojem a tak našel v jedné Los Angeleské agentuře dvojníky Arnolda Schwarzeneggera, Bruce Willise anebo mojí ségry Umy Thurman. To, že tito dvojníci vůbec neuměli hrát, mu bylo patrně jedno. Na druhou stranu musím uznat, že tento režisérský trik sklidil ovoce. Od půlky filmu jsem se přestala zabývat dějem a jen sledovala, který dvojník je nejlepší a nejvěrohodnější. Byla to zábava. A pokud chtěl Tarantino odvést pozornost, povedlo se mu to. Škoda jen, že se nepokusil nalézt také dvojníka Vládi Menšíka, protože ten by filmu dodal teprve grády. Dávám tedy alespoň - 15%.

(Recenze naruby je recenze, kdy je text včetně hodnocení zamýšlen přesně opačně. Je tím docíleno nejenom faktického ohodnocení díla, ale zároveň i legrace.)

0 komentářů:

Okomentovat