V poslední době mám pocit, že Macbethy vidím všude kolem. V politice, v kultuře, všude je plno ega a málo střídmosti a pokory. Právě tak ale vím, že je to pořád stejné od dávných věků, takže se s tím dá asi těžko něco dělat. Shakespeare to velice pěkně vykresluje.



"She should have died hereafter;
There would have been a time for such a word.
To-morrow, and to-morrow, and to-morrow,
Creeps in this petty pace from day to day
To the last syllable of recorded time,
And all our yesterdays have lighted fools
The way to dusty death. Out, out, brief candle!
Life's but a walking shadow, a poor player
That struts and frets his hour upon the stage
And then is heard no more: it is a tale
Told by an idiot, full of sound and fury,
Signifying nothing."


"Až někdy jindy mohla umřít,
byl by se k tomu ještě našel čas.
Zítra, zítra a pořád zítra,
se hmyzím krůčkem souká den
až do poslední hlásky dějepisu.
A všechna včera co jich bylo 
bláznům svítila cestou k prachu.
Zhasni knotku.
Těkavý stín je život. Špatný herec,
jenž chvíli svou div prkna nezboří 
a pak už kde nic tu nic. Je to příběh 
vypravovaný blbcem. Hrůzostrašný
leč nesmyslný veskrz."


To říká Macbeth, když se dozví o královnině sebevraždě.


Je to zamyšlení nad pomíjivostí času, nad pižďuchovstvím člověka a jeho marnivostí, malicherností a nicotností. Shakespeare v těch několika básnických větách shrnuje to, co bychom měli mít čas od času na paměti všichni. Zejména ti, kterým jejich ego přelezlo přes hlavu. Pomíjivost a křehkost lidského bytí.


Je v dějinách jeden člověk, který dosáhl mnohého, a přesto si slávy, peněz a zásluh neužil vůbec. Jára Cimrman. Myslím, že větší protipól k superegoistickým politikům a lumpům všeho druhu bychom asi těžko hledali. Konečně ten citát z Macbetha na něj sedí právě tak.