Asi nás ozářil Aštar Šaran nebo jak se ten nadsamec z Měsíce jmenuje, ale v poslední době mám pocit, že lidi přestávají psát. Pozoruji to hlavně na sobě a blozích, které sleduji. Noviny ještě stále vychází, ale i tam se mi zdá, že určitý posun nastává. Jestli nakonec nenastává soumrak člověka?

Jakobych neměla chuť psát nebo sílu nebo obsah myšlenek jakoby mě utíkal a písmenka se ne a ne seskupit do slov. Jakobych nevěděla, co mám na mysli a že to vůbec má smysl napsat. Jakobych si myslela, že moje slova nebudou nikoho zajímat a že na to nezáleží. Teď ještě třeba něco napíšu, ale že se nevyhnutelně blíží doba, kdy přestanu psát docela.

Jak je známo z Vesmírné odyssei, úsvit člověka nastal, když se opička dotknula kosmického menhiru a pak se chopila kosti. Soumrak člověka asi nastane, až se Hanička a mnoho dalších psavců nechopí klávesnice či tužky a nenapíší to své "další slovo". Až se nezamyslíme nad tím, co chceme napsat a co chceme říct a na co vlastně chceme myslet.

Soumrak je asi ještě daleko. Bráním se mu vší silou svých deseti prstů i miliardami neuronů. Jak dokazuji tímto příspěvkem, z posledních sil se chápu klávesnice a v posledních kapičkách potu píšu tyto řádky. Sil ubývá, neuronů také a slova...

Slova slova slova...

PS: Ty jednoduché kostičky jsou tak lákavé...