Princezna Mračivka
V docela všedním městě a v docela všední rodince se narodila docela nevšední holčička. Rostla a rostla, byla krásná a maminka na ní byla pyšná. Když jí bylo asi pět, jednoho dne ji na pískovišti před domem nechala maminka samotnou. Na lavičku k ní si přisedla podivná a stará osoba a ze závisti k mamince a její šťastné rodince holčičku zařekla.
"Už nikdy se nebudeš usmívat, nebudeš krásná, budeš se jenom mračit. A čím víc se budeš chtít smát, tím víc se tvoje tvář bude mračit."
A odešla.
Od té doby se holčička mamince zdála opravdu morousovitá. Rostla ale dál a ve škole nebylo moc oblíbená. Přestože byla ke všem v okolí přátelská a milá, její obličej se tak netvářil. A když jí bylo osmnáct nebo dvacet, maminka se ze všech sil snažila holčičku provdat. Za každou cenu. V tom věku už z ní bylo takové mračidlo, že každý nápadník od ní doslova utekl. A přestože měla hezký obličej a uvnitř se usmívala a byla příjemná, mladíky i kamarádky odrazovala, protože se na ně strašlivě mračila. A i když řekla nějakou příjemnou větu a někoho pochválila, vyznělo to jako urážka a ironická poznámka.
Tatínek stál celou dobu trochu v pozadí, ale miloval svoji Princeznu a nikdy jí neopustil i v těch nejtěžších chvílích. Vytvořili si spolu velmi hezký vztah a právě kolem věku na vdávání se jeho Princezna k němu přimknula, protože matka se jí naopak snažila zbavit a za každou cenu jí provdat některému zbohatlíkovi.
Princezna ráda četla a prožívala cizí napsané příběhy, protože sama byla stále doma a bez přátel. Chodila do knihovny, kde si knihy půjčovala a právě jednoho dne v knihovně natrefila na milou dívku. Měla ušlechtilou postavu, dlouhé vlasy a oči jako len. Usmívala se a Princezna si s ní začala povídat. Spřátelily se, byly spolu stále víc a víc, Princezna ji navštěvovala doma a sblížily se natolik, že se do sebe zamilovaly.
Po dvaceti letech, co spolu stále byly v krásném vztahu, se jí jednou Princezna Mračivka zeptala, co jí jako první věc na ní zaujala, tehdy v knihovně. A dívka odpověděla:
"No přeci jak jsi se krásně smála..."
Pro nevidomou dívku byla Princezna vždy usměvavým sluníčkem. Sluníčkem, které jí hřálo přímo ze srdce.
15.2.10
|
Téma:
Lesbické pohádky
|
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentářů:
Dojmulo... :-)
Okomentovat