Seriál "Ýtý dav" jsem shlédla a nedočkala se. Ničeho.

První, co mě vyděsilo, je nápadná podoba hraných postav s kresleným úvodem. Jedna postava má dokonce i vlasy do pravého úhlu jako kreslená postavička, což je podivné. Další podivností je, že herečka Parkinson se na začátku tváří, jakoby věděla o počítačích vše, a záhy vyjde najevo, že neví nic. Zda za to může její příjmení, je otázkou. Tuto slabinu scénáristi použili jako hlavní zápletku, čímž oslabili celé dílo.

Lidé říkají, že jde o humor. Já si představuji humor jinak. Vozíčkáři, šilhaví, manželky policistů, kterým se kradou památeční přilby, piráti, kanibalové, gotici, konzumenti coly, gayové a facebookaři. Komu dalšímu se budou ti trapní Britové smát? Princi Charlesovi?

Trapné a smutné.

Jako důkaz nejvyšší trapnosti můžu uvést způsob, jakým se zde měnily postavy. V serálech je přeci vždy zvykem, že pokud herec chce opustit soukolí seriálu, jeho postava odjede pryč, umře, někdo ji unese a podobně. Krásný příklad nám dal třeba Dallas a jeho Bobby Ewing. Zde je šéf firmy ze dne na den ze seriálu odstraněn, a to tím, že bezdůvodně vyskočí jak prkno z okna mrakodrapu. Trapné.

Celý seriál jsem čekala na Ýtýho. Nepřišel. Další trapnost.

Jediné, co mě opravdu potěšilo, že herecké výkony jsou velmi slabé, scénář, kamera a režie jakbysmet. Protože pokud by takový brak byl natočený s bravurou Ed Wooda, byl by nebezpečný. Takhle jde jen o pouhý déčkový výstřelek. Ani Vláďa Menšík by se tomu nemohl smát. Dávám - 10%.



(Recenze naruby je recenze, kdy je text včetně hodnocení zamýšlen přesně opačně. Je tím docíleno nejenom faktického ohodnocení díla, ale zároveň i legrace.)