"Poď do mě ať je po mě!" Nebo tak nějak se ten film jmenuje.

I ve Švédsku se občas něco nepovede a ne všechno je krásné jako lakovaná polička z Ikey. I v tomto filmu ale tvůrci lakovali. Na bílo. Tak si to vezměme popořádku.

Uprostřed příběhu je světloplachá dívka a její šílený otec, který se dopustí několika brutálních vražd. Samozřejmě je to takový syčák, že to nakonec chce hodit na ní. Pak se do toho zmateného a nejasného příběhu zamotá švédské dítě s nožem v ruce a hned je z toho zamilovaná romance. Jeho otec je samozřejmě gay, jsme přeci ve Švédsku. A milenka souseda, který byl svědkem vraždy, je těžká kuřačka a alkoholička. Nakonec na to doplatí, v posteli jí chytne vodka a uhoří. Příběh dovršuje scéna v bazénu, kde správce zapomněl vyměnit filtr, a tak je bazén rázem plný blivajzu. V závěru vše mizí v dalekém severu a daleké tmě. Ve tmě jsem i já. Naprosté.

A co se týká ostatních náležitostí filmu, jako je kamera, hudba, střih a  další - mohu je shrnout prakticky do jediné věty. "Co je švédské, je takové...švédské."

Jediným světlým místem této ponuré básně je fakt, že Vláďa Menšík už nemohl být obsazen. Patrně by nevydržel zběsilé tempo švédské kinematografie a kdoví, jak by to s ním dopadlo. Dávám ponurých...25%.