Dnešní dvě interesantní setkání na Starém městě.

Prvním setkáním bylo při obědě. Pan Moudrý mě skoro vždy gastronomicky potěší, ale tentokrát jeho vepřový řízek nebyl tím, co bych čekala. Byla to spíš šunka obalená ve strouhance. A ještě k tomu šlachovitá a prolezlá šunka. Takže jsem si nepochutnala a toto setkání mě příliš nepotěšilo.

Druhé setkání přišlo o chvíli později, když jsem na starém městě procházela jedním průjezdem. Jde o pasáž, ve které nejsou turisté, a která je takovou klidnou oázkou jako ze starých časů. Je tam vidět do kuchyně luxusní restaurace, číšníci tudy korzují a blízká prádelna uličku zaplňuje nezaměnitelnou vůní mýdla. A tudy jsem dnes po tom řízku šla. A přede mnou - slepec. S holí, asi šedesátiletý. Šel naprosto sebevědomě, že ani hůl nepotřeboval. V půli uličky se zastavil a otočil se čelem ke zdi a zůstal stát. Na chvíli jsem zapochybovala, zda nechtěl vejít do vchodu vedle a jen se netrefil, ale připadal mi divný, tak jsem prošla kolem a nevšímala si ho. V tom se odloupl ode zdi a sledoval mě. Holí mi div netloukl do podpatků, pak mě předešel a povídá:
"Já věděl, že jde za mnou ženská. Akorát nevím, jestli pěkná. Že jste vyšší?"
"No, jsem." překvapeně jsem se uchichtla.
"A pěkná?"
"To víte, že jsem." - spláchla jsem překvapení.
"No já nevím, já vás nevidím. Nechtěla byste mě dovést ke mě domů?"

Napadlo mě, že mu pomůžu najít cestu domů, že mu popíšu, jak krásná jsem, aby měl o čem snít, ale pak jsem raději přidala do kroku a na nejbližším rohu jsem mu zmizela z očí. Kdoví, jestli nejenom obrazně.