Ve tmě, v zimě a tak podobně... prostě historka k popukání

Předem musím uvést, že jsme to přežily. To jen tak pro pořádek a teď vylíčím, jak se to celé seběhlo.

K Pusince do Varů za její rodinou jsme dorazily pěkně vymrzlé. V autě nám totiž nefunguje klimatizace, auto netopí a tak se v něm jede jako za starých časů v kočáře, pěkně s párou u pusy. A protože v pátek už bylo pěkně zima, vymrzly jsme. Navíc jsme si do GPSky daly nějakou jinou trasu, přes Chomutov, kde nás stihla zácpa, havárie, převrácený kamion a kalamita, takže jsme dorazily vymrzlé o dost později. Mě se cestou navíc chtělo příšerně čůrat, takže jsme v jednom místě na úpatí Krušnohor vybočily z kolony a za svitu stovek lefrektorů jsem na bobku vymrzla dvojnásob. Ale dojely jsme.

Pusinky táta se záhy po našem příjezdu rozhodl, že nebude marnit čas tlacháním u kafe a zajede do servisu, kde nám vymění zimní gumy na autě a taky nám opraví klimatizaci, abysme zpátky už jely pěkně v teple. To se nezdařilo, ale gumy jsme měly.

Cestou zpátky jsme sice zase mrzly, ale navíc nám i praskla pravá přední. Výměna zimních gum se nám v té chvíli jevila podezřele. Doteď nevíme, jestli praskla kvůli nekvalitní výměně v servisu nebo jestli jsme nezajely ježka. Já ještě nikdy nepíchla, i když mám celkem najeto, takže výměna kola ve tmě, na dálnici, v mrazu netopícího auta byla rozkoš. Dvě ženské na dálnici s heverem, trojúhelníkem a párou u pusy. S Pusinkou jsme ale kmitaly jedna radost, zvládly jsme to v rekordním čase a frčely dál.

Domů jsme pak dojely v pořádku a dokonce bez omrzlin. Víkend byl dobrodružný, plný překvapení, ale mohlo se stál ještě spousta jiných věcí, takže to dopadlo všechno ještě dobře. Není guma jako guma...