Jsem v něm až po uši.

Možná jsem prošla nějakým posunem časoprostoru, možná jsem jenom nemocná, prostě mě teď trápí jedna migréna za druhou. Paralen je můj denní chléb a efektivita, se kterou se potácím po ulici, po kanceláři a v neposlední řadě se kterou upadám doma do postele a záhy do bezvědomí, je nepřímo úměrná mé výkonnosti.

Migrény mě trápí od puberty, sem tam víc a jindy zase méně, ale když je horko, dusno a předbouřkově jako v těchto dnech, je to hrůza. Možná za to může Měsíc, poryvy zemských desek anebo prostě jenom to, že jsem na něco naštvaná. Trpím.

V této chvíli jen doufám, že dojdu domů, že s sebou prásknu do postele a že to všechno zase přejde.

Migrény - strasti sirény.