Proč se neohlédnout za těmito starými komediemi?

Dětské oči a dětská duše chce takové stvůry. Bojí se jich, ale nemůže odolat. Fantomas láká. Stejně jako sex, drogy a rock'n'roll.

Svoji tvrdou kritiku začnu hnedky zostra a od toho nejhoršího. Obsazení je prostě strašlivé. Prkenný metrosexuál bez špetky charisma (Jean Marais), peroxidka s nejtupěji upřeným pohledem do prázdna (Mylène Demongeot) a to nejhorší nakonec - hysterický šílenec hrající hysterického šílence (Louis de Funès). Snad jen, že toho Fantomase včas ukryli pod maskou, protože kdoví, čeho bychom se dočkali.

Příběh je také ubohý. Autor tuhle plácnul ponorku a tuhle létající auto a tuhle tajemný hrad a měl vymalováno. Ve všech třech dílech se dokonce některé situace opakují, to asi jak mu došly nápady. Ze scénáře je patrno, že se autor příliš spoléhal na to, že herci to nakonec nějak ustojí. Dnes vidíme, že se mýlil.

Dalším zásadním momentem celé té třídílné tragédie je hudba. Nikdy jsem neslyšela tak vyčpělé téma v hlavním motivu, navíc které se v ději mnohokrát opakuje a opakuje do zblbnutí. A zblbnutí diváka je asi jedinou silnou stránkou díla.

Fantomas coby francouzský výmysl se v této podobně zkrátka vůbec nepovedl. A to, že Vladimír Menšík nakonec nedaboval Fantomase (Miroslav Moravec), dílu nijak pomoci nemohlo - 12%.