Velký Pulitzer tě sleduje...

Přímá řeč. V tomto třetím dílu se budeme věnovat přímé řeči. Co to vlastně je?

V prvé řadě je to nástroj textu, který oživuje. Dokáže lépe vytvořit atmosféru dialogu či situace jako celku. Při čtení přímé řeči má čtenář plastičtější představu o náladách postav, intenzitě prožitku a samozřejmě i jazyku, vzdělání či původu postav. Přímá řeč dokáže i více odlišit jednotlivé postavy tím, že třeba koktají, vkládají do vět tatáž se opakující slova, mají jiné jazykové návyky. Jednoduše je to uživení textu.

A situace na refýži se přiostřila. Tramvaj nejela, ale lidí přibývalo. Tlačenice nabývala na intenzitě.

"Tak ty toho strkání nenecháš, ty parchante!" - zvolal muž v haveloku a naposledy máchl rukama do vozovky, aby udržel balanc.
"Zavolejte policiíííí!" - pištěla dáma v klobouku, která byla povalena opodál.


Dalším efektem je přerušení toku textu. Pokud přímé řeči předchází souvislejí stať vyprávění, u první věty v uvozovkách náhle čtenář jakoby zpozorní. Funguje to asi jako nádech/pauza při mluveném hovoru.

Přímá řeč se taky může jevit jako osobnější a věrnější vyjádření autorových pocitů, avšak většinou je to opačně. Autor se v přímé řeči vzdaluje od postavy, která hovoří a nechává jí jejímu osudu napospas. Nic není tak odosobněného, jako přímá řeč.

...Ale František se nevzdal:"A budu si lepit letadýlka a budu a budu." Marie však měla pochybnosti o smysluplnosti manželova počínání. "Kdybys tak raději opravil střechu..." - povzdechla si a odešla k matce do pokoje.

Pokud použijeme citaci postavy, ale uvodíme ji do textu autorova, stane se z přímé řeči nevlastní přímá. Tato forma je moderní a vzdušná, nekypří ale text stejně jako přímá.

Marie stála v ložnici a nadávala nad špinavým povlečením, že si Jiří zase nezul v noci boty a že musí stále opakovat to samé pořád dokola. Zuj si boty, když se vracíš v noci z hospody.


Můžeme napsat román, aniž bychom se vyhnuli přímé řeči? Asi ano. Bohumil Hrabal to dokázal. A můžeme napsat román složený ze samých přímých řečí? No, to by asi nakonec byla divadelní hra. Nejlépe je věci kombinovat a dosáhnout tak kýženého výsledku. Když jde do tuhého, udělat "nádech" a když se nic neděje, "oživit". Přímá řeč je zkrátka kořením literatury.