Příběh z novodobé Prahy

Paní Vyžírková byla vdova a důchodkyně. Její dny se podobaly jeden druhému a kdyby nesledovala televizi, tak by se snad doma unudila k smrti.

Až najednou jí napadlo, že z nudy vyjde do ulic. Umyla se, navoněla, nalíčila, najedla a vyrazila. Obrážela obchody, galerie, užívala si dne a večer ulehla znavená a spokojená. Líbilo se jí to.

Časem se zdokonalila. Už se nevoněla doma, ale navoněla se cestou v drogerii z testeru. Proč ne? Druhý den už se ani nelíčila doma, protože ušetří a nalíčí se v kosmetice na rohu. Člověku to tam strkají pod nos, tak proč to nevyužít.

Druhý týden už doma ani nejedla, protože mohla využít ochutnávek v samošce na konci ulice a dokonce se odvážila a zblajzla tam potají i rohlík. Ke konci druhého týdne se její brouzdání Prahou obohatilo o veřejné toalety Městské knihovny, kde se zadarmo umyla a vzala si i kus toaleťáku do zásoby. Také využila teplé polévky pro bezdomovce u náměstí. Mít teplé jídlo úplně zadarmo, není lepšího pocitu. V konci měsíce přespala na nádraží, protože chtěla ušetřit za lampičku.

Potulný a šetřivý život se jí natolik zalíbil, že domů chodila už jen vybírat schránku a pro důchod. Žila na ulici. Stala se bezdomovcem. Už se nelíčila, nemyla ani nechodila do knihovny. Spíš se povalovala na nádraží a žila z toho, co kde vysomrovala.

Kolik peněz ale ušetřila...