Radím, radíš, radíme...popřípadě randíme...

Jestli si chcete najít nejlepšího kamaráda na kterém Vám bude záležet, který pro Vás skočí do vřící vody, který na vás bude mít vždycky čas, nezdá se lepší volba než typ - "samaritán".

Na první pohled to je dobré. Ale chyba lávky...

...Spíš je to tak, že takový člověk je vlastně pro skutečné kamarádství prakticky nepoužitelný. Proč?

1) Vždy bude mít spousty dalších obětí, pro které by udělal to poslední
2) Vždy bude mít diář narvaný k prasknutí, plný všelijakých chudáčků, kteří se mu potřebují vybrečet na rameni.
3) Vždy bude kolem sebe akumulovat mnoho ztracenců, se kterými není mnoho zábavy
4) Málokdy se váš vzájemný vztah bude skutečně prohlubovat
5) Cílem jeho zájmu o Vás není ani vaše krása, vtipnost či talenty, ale to, v čem jste nedokonalí, poslední z posledních, co vám nejde atp. Pocit potřebnosti pro okolí u něho rozhoduje
6) Společná témata k hovoru postupně ubývají, protože Samaritán zjistí, že manžel vám není nevěrný, že sousedka vám nenechává cosi za dveřmi, že nemáte málo peněz, že prostě jste ve všech ohledech v pohodě
7) Vždy budete mít pocit, že bez něho se váš svět nezhroutí, ba naopak. Přestanete potkávat ztracence, přestanete mít pocit permanentní zkázy...

Myslím, že apokalyptičtější vyjádření "Samaritána" už bych vymyslet nemohla:-)