Kráska v nesnázích? Či oběť proletářské zvůle?

Ve chvílích nemocničního volna jsem shlédla tento klenot televizní sorely. A jeho třpyt a vznešenost na mě velmi ulpěla.

V titulní roli se blýskla vlajková loď ÚV KSČ, proletářka tělem i duší, soudružka Švorcová. Co více si přát. Uhrančivý pohled plaché laně, která však ví, co je soudružská čest, která ví, jak se strana má postarat o své věrné i o své škůdce. Její Anička nenechá děj jen tak plynout kolem sebe. Sama se chápe kormidla dějin samoobsluhy, strká stranický nosík všude tam, kde je zapotřebí, narovnává prastaré křivdy, normalizuje vztahy, melioruje charaktery. Anička je zkrátka naprosto okouzlující.

Ve vedlejších rolích silně pokulhávají strnulí "charakterní" herci, jako Hanzlík či Medřická. Na rozverné třeštiprdlo Maciuchovou se nedá vůbec koukat, jako ostatně vždy. A Menšík? Ten je naprosto otřesný. Ten to vůbec nepochopil.

Režie, kamera, nasvícení, interiéry závodu a vůbec veškeré technické náležitosti snad s výjimkou hudby stojí také za to. Jednoduše jsem se u tohoto díla televizně pokochala.

A jen tak na závěr - jaký větší důkaz by odpůrci prastarých dob ještě chtěli, když zde jasně zaznělo: "Máme dokonce tři druhy tvarohu. Dva měkké a jeden tvrdý." - 74%.