Spíš jsem ulítlá...

No pořádně ulítlá budu každopádně. Věcí, na kterých ulítávám, je spousta. Tak třeba:

rodina, muzika, čokoláda, české filmy, marcipán, architektura, mapy, dělání se vtipnou, dělání se sexy, žárlivost, renesance, funkcionalismus, pohrávat si s lidma, vymýšlet blbosti, koukání po sukních, ochromování mužů svou krásou, šetření, tření a mazlení, vůně černotisku, ztrácet soudnost a orientaci, hroznové víno, psaní, paralenky, panikaření, být blbkou, srovnávat nesrovnatelné, hranolky s tatarkou a rajčátky, párek v rohlíku, jahody se šlehačkou a mlékem a v neposlední řadě létání.

Prostě létání jako takové. S letadly.

Možná to někoho překvapí, ale skutečně oplývám touto vznešenou zálibou. Letadla se mi líbějí, jsou krásná, čistá a ušlechtilá a letci mi zrovínka taky takoví připadají. Vítr, který je ošlehává, bude patrně jiný, než který ošlehává pastevce na polích anebo námořníky na moři.

Létám s letadlem malým, Cessnou pro 4 osoby. Čím menší letadlo, tím větší požitek. Nakonec není potřeba kvůli zážitku přeletět půl světa. Stačí přelétnou přes dva tři kopce a sledovat políčka a stavení a auta a na obloze mraky větrem honěné.

Dnes už v letadlech mnoho větru není, dokonce ani u nás doma ho moc nenafouká, ale ten pocit letu a volnosti, vzrušení, napětí křídel a úchvatný pohled na zemi z výšky zůstává.