No občas se mi to neto...

Nepovede, nó.

Maminky se mi smějou, ale já to vlastně dělám kvůli tomu. Když nemůžu lítat venku s kámošema, tak lítám aspoň doma.

Ušiska mi vlajou, tlapky jsou v tahu a já letím vší silou přes celý pokoj a nakonec z pelíšku jako odrazového můstku vyskočím na postel, jako vždy elegantně a plavně a nakonec se zabořím do peřin.

Né vždycky se mi povede na postel vyskočit, dost často to nabořím do matračky a někdy dokonce skončím dole na zádech, ale jsou to drobné lapálie a já se tvářím, jakoby to bylo schválně. Tak třeba dneska večer jsem maminkám takhle předvedla asi pět mordopádů.

V zubech pantofli, já se řítím k posteli, finišuju a nakonec lup - pantofle se mi nějak vzpříčila a už jsem ležela. Mamka se smála, hlavně že se mi nic nestalo.

Na zítra mám slíbenou dlouhou procházku, kde se vylítám do sytosti. Jen doufám, že to před kámošema taky někam nenabořím. Ti by se mi smáli docela jinak...