Bafina to tu vzala do svých tlapek:-)



Dneska se na mě maminky domluvily a chvilku poté, co zmizela ve dveřích jedna, mě i druhá nechala v bytě o samotě. Byla to zrada.

Už jsem to jednou zažila, ale to byla jen chvilka. Tentokrát to bylo dlouho. Strašlivě dlouho. Vyla jsem ostošest, volala je, stýskalo se mi od první minuty a nepřestala jsem křičet a volat jejich jména ani když už jsem neměla sílu a chtělo se mi spát. Bylo mi smutno. Vypadalo to, že už se nikdy nevrátí. Že už tu navždycky zůstanu sama, že na křesle neuvidím maminky, že je neuslyším rachtat v kuchyni, že už si se mnou nikdy nebudou hrát.

Vyla jsem na celý svět, ať přijdou a pohladí mě. Nakonec se to stalo. Zázrak, štěstí.

.